Jedním z nejvýraznějších Monterových děl v Brně je dům Margarethenhof, dnes známý také díky cukrárně Aida v Běhounské ulici. Čtyřpatrový nájemní dům vznikal v letech 1905 až 1907 a uzavírá úzký blok směrem k Jakubskému náměstí. Na první pohled zaujme fasádou, při pozornějším pohledu ale odhalí mnohem promyšlenější koncept: architekt se podílel také na uměleckořemeslných detailech, výzdobě interiérů a výmalbě.
Architekt, kterého míjíme bez jména
Maxmilian, někdy uváděný také jako Maxim Johann Monter, působil v Brně v letech 1904 až 1910. Do města přišel jako profesor státní německé průmyslové školy a současně zde provozoval vlastní architektonický a malířský ateliér. Právě v této době se historické centrum rychle proměňovalo. Nová výstavba vznikala mimo jiné na parcelách uvolněných při asanaci a přestavbě starší městské zástavby.
Monter této příležitosti využil a navrhl řadu nájemních domů v místech, která patří k nejrušnějším částem dnešního Brna. Jeho realizace najdeme v Kobližné ulici, na Jakubském a Kapucínském náměstí, v Běhounské, Masarykově, Průchodní a Radnické ulici i na Zelném trhu. Nejde tedy o osamocenou památku ukrytou stranou turistických tras, ale o součást každodenního obrazu města.
Od historismu k osobité secesi
Monterova brněnská tvorba je zajímavá i tím, že na ní lze sledovat rychlý vývoj architektury kolem roku 1900. Některé domy navazují na pozdní historismus, jiné pracují se secesním dekorem a další už působí uvolněněji a moderněji. Výsledkem není jednotný rukopis v podobě jediné opakované šablony, ale spíše proměna autora, který hledal vlastní výraz.
Nejlépe je to patrné právě na Margarethenhofu, jehož název se v materiálech objevuje také jako Margaretenhof. Monter zde pojal dům jako Gesamtkunstwerk, tedy jako jednotně koncipované umělecké dílo. Architektura neměla končit u objemu stavby a uliční fasády. Stejnou pozornost dostaly detaily, interiér i dekorativní prvky.
Výrazným motivem je opakovaný konvexní princip. Objevuje se v celkovém tvarování domu i v menších detailech. Štuková výzdoba přitom nepracuje s těžkopádným historickým ornamentem, ale s geometrizovanými motivy, které stavbě dodávají osobitou podobu. Kavárenský prostor byl později, v roce 1911, upraven Bohumírem Františkem Antonínem Čermákem; samotný projekt domu je připisován Monterovi.
Centrum jako otevřená galerie
Monterovy stavby lze vnímat jako nenápadnou městskou galerii pod širým nebem. Při procházce od Jakubského náměstí přes Běhounskou a Radnickou ulici k Zelnému trhu se proměňuje nejen okolní atmosféra, ale také způsob, jakým architekt pracuje s nárožím, průčelím a měřítkem domu. Další zastávky nabízí Masarykova ulice, Průchodní nebo Kapucínské náměstí.
Smyslem takové procházky není hledat jedinou „nejkrásnější“ budovu. Cennější je sledovat, jak jednotlivé domy vstupují do starší zástavby a jak se na nich odráží doba, v níž vznikaly. Monterovy realizace připomínají, že proměna historického centra nebyla jen otázkou velkých veřejných staveb. Významnou roli hrály také nájemní domy, které vyplňovaly nové parcely a utvářely ulice, jimiž Brňané procházejí dodnes.
Přednáška v Domě umění
Monterovi a jeho brněnskému působení bude věnována přednáška historičky architektury Pavly Cenkové. Uskuteční se ve čtvrtek 1. října 2026 od 17 hodin v Domě umění města Brna na Malinovského náměstí 652/2. Přibližně devadesátiminutový program pořádá Brněnský architektonický manuál v rámci Dne architektury.
Dům umění je v tomto případě místem konání, nikoli jednou z Monterových staveb. Jeho poloha v centru ale nabízí praktický začátek pro následné objevování architektových realizací. Dostupnost vstupenek a případné organizační změny je vhodné před návštěvou ověřit, protože informace o kapacitě a prodeji se mohou měnit.
Monterův příběh má vedle architektonické také tragickou historickou rovinu. Narodil se roku 1865 v Kostelci nad Labem, byl architektem i malířem a zemřel v roce 1942 v Terezíně. Za německé okupace tam byl deportován spolu se svou manželkou. Brněnské domy tak dnes nepřipomínají pouze stylový vývoj počátku 20. století, ale také autora, jehož život přerušily dějiny.