Neobvyklost mostu v Kuksu spočívá v tom, že přechod přes Labe tvoří dvě konstrukčně i časově odlišné části. Nejprve vede přes nivu kamenný inundační most se čtyřmi oblouky, potom se nad samotným říčním korytem klene ocelová příhradová konstrukce. Kdo míří od obce k hospitálu, projde tak během jediné cesty dvěma kapitolami mostního stavitelství.
Most, který počítá s rozlivem řeky
Kamenná část přemostění vznikla v poslední čtvrtině 18. století. Překonává území, které Labe při vyšších vodních stavech pravidelně zaplavuje. Právě od této funkce pochází označení inundační most: nejde pouze o cestu přes řeku, ale také o konstrukci, která umožňuje překonat široký pás nivy.
Čtyři klenuté oblouky dávají mostu výrazný kamenný rytmus a zároveň ukazují, jak se stavba přizpůsobuje krajině. Jeho úloha se nejlépe pochopí přímo na místě: řeka neteče jen pod ocelovým polem, ale její záplavový prostor pokračuje i po stranách koryta. Kamenný most proto není pouhým předmostím, nýbrž důležitou částí celého přechodu.
Inundační most je národní kulturní památkou. Při obnově areálu Kuks v letech 2014–2015 prošla opravou také tato kamenná část. Její historický příběh je přitom odlišný od osudu ocelové konstrukce, která stojí nad vlastním tokem Labe.
Od dřevěného mostu k nýtované oceli
Ocelový most byl postaven na počátku 80. let 19. století a nahradil starší dřevěný most. Jde o nýtovanou příhradovou konstrukci ze svářkové oceli, dnes vzácného materiálu. Přes řeku vede v jediném poli o rozpětí přibližně 19 metrů. Její nosnou část tvoří dva příhradové nosníky.
Na první pohled tu vedle sebe stojí dva odlišné světy. Kamenné oblouky přirozeně zapadají do okolní krajiny, zatímco ocelová konstrukce připomíná průmyslové stavitelství 19. století. V Kuksu však nepůsobí jako cizorodý prvek: je součástí trasy, která propojuje obec s hospitálem, a technická památka tak patří k poznávání celého areálu.
Zavření a návrat na cestu
Stav ocelového mostu se postupně zhoršil natolik, že byl v roce 2004 uzavřen pro automobilovou dopravu. V roce 2013 pak bylo omezeno také množství lidí, kteří na něm mohli být současně. Vážný technický stav ale neznamenal konec jeho příběhu. V roce 2017 se ocelové části dostalo obnovy.
Oprava využila tradiční postupy včetně nýtování a konstrukce byla zároveň zesílena. Průzkum také pomohl obnovit tmavě červený nátěr odpovídající době vzniku mostu. Záchrana ukázala, že historickou nýtovanou stavbu lze opravit a dál využívat, aniž by se setřel její původní technický charakter.
Krátká cesta mezi obcí a hospitálem
Most je součástí pěšího propojení mezi Kuks a areálem hospitálu přes Labe. Při návštěvě se proto nabízí zastavit se u obou částí a všímat si jejich rozdílů: kamenných oblouků nad nivou i ocelových nosníků nad říčním korytem. Nejde o dvě samostatná místa, ale o jeden funkční celek, jehož části vznikly v různých obdobích.
Inundační most dobře doplňuje návštěvu Kuksu o méně očekávaný pohled. Vedle barokní architektury a krajiny tu lze číst také příběh praktického stavitelství: jak překonat řeku i její záplavové území a jak dát historické konstrukci novou šanci. Most přitom není třeba hledat jako samostatný cíl s oddělenou návštěvní dobou; nejpřirozeněji ho poznáte cestou mezi obcí a hospitálem.