Halda Ema ve Slezské Ostravě není obyčejný kopec. Uměle navršený odval hlušiny dodnes připomíná dobu, kdy Ostrava rostla díky uhlí a práci v dolech. Zároveň jde o vyhlídkové místo, odkud se při dobré viditelnosti otevírá pohled na město, průmyslové Vítkovice, Beskydy i Jeseníky. V některých směrech lze dohlédnout také k polské hranici.
Kopec vyrostl z hornického odpadu
Halda vznikala nejpozději od začátku 20. století v prostoru původního údolí Burňa. To se postupně zaplňovalo hlušinou vytěženou především v hlubinném dole a koksovně Trojice. K odvalu se vztahují také doly Ema a Lucie, později Petr Bezruč. Navážení pokračovalo do 60. let 20. století.
Charakteristický kuželovitý tvar souvisel mimo jiné s dopravou materiálu elektrickým dopravníkem. Do začátku 60. let dosáhl vrchol přibližně 80 metrů nad původním terénem. Dnes přesahuje nadmořskou výšku 310 metrů a podle města je třetím nejvyšším bodem Ostravy.
Historie místa sahá ještě dál. Uhelná jáma zde byla založena roku 1861 hrabětem Wilczkem a jméno Ema se odvozuje od jeho manželky, hraběnky Emmy. Těžba v místě podle městských údajů skončila v roce 1933. Halda tak není jen pozůstatkem průmyslu, ale také výraznou stopou lidí, kteří do Ostravy přicházeli za prací a jejichž každodennost se odehrávala v dolech i hornických koloniích.
Uvnitř stále pracuje žár
Největší zvláštností Emy je její termická aktivita. Uložená uhelná hlušina uvnitř odvalu postupně prohořívá a v některých místech mohou teploty dosahovat až 1 500 °C. Z půdy mohou vystupovat plyny, například metan nebo oxid siřičitý. Halda proto není místem, kde by návštěvníci měli vyhledávat kouř, zahřívat se nad průduchy nebo si odnášet kusy horniny.
Přesnější než tvrzení, že kopec „hoří“, je označení termicky aktivní odval. Vysoké teploty uvnitř mění původní horniny a vznikají porcelanity, často cihlově zbarvené. Hlušinu tvoří především prvohorní jílovce, prachovce a pískovce. Návštěvníci by se měli pohybovat po upravených trasách a respektovat informační tabule upozorňující na možná rizika.
Teplé mikroklima uprostřed Ostravy
Teplo z nitra haldy ovlivňuje i její povrch. Vzniká zde nezvyklé mikroklima, které prospívá teplomilným a stepním druhům rostlin a živočichů. Na svazích se tak mohou objevit druhy, které by v okolní krajině nebyly obvyklé; městský obvod zmiňuje například kudlanku nábožnou. Na vrcholu navíc podle oficiálních materiálů obvykle neulpívá sníh.
Právě spojení technické památky a živé přírody dává Emě její osobitost. Nejde o upravený park ani o klasickou rozhlednu, ale o krajinu vzniklou lidskou činností, která se postupně proměnila v nové stanoviště.
Výhled i nově upravené cesty
Na haldu lze vyrazit od Slezskoostravského hradu, od Mostu Miloše Sýkory nebo z ulice Na Najmanské. V roce 2025 město upravilo hlavní návštěvnické trasy. Přibyly vrstvy štěrkopísku, drceného kameniva a místy dřevní štěpky, které mají zlepšit schůdnost po dešti. Součástí zásahů byly také odvodňovací a protierozní prvky, úprava průchozího profilu a odstranění či ořez rizikových stromů.
Na vrcholu přibyly lavičky, podél okružní trasy sedací hranoly a také informační tabule. Vznikly rovněž menší tůně pro obojživelníky a dřevěné mostky přes stávající vodovod. Úpravy stály více než 7,5 milionu korun bez DPH. S kočárkem se však až na vrchol návštěvník nedostane; bezbariérový je podle pořadatele jen úsek před hlavním výstupem.
Na Emu s průvodcem
Výstup může být součástí individuální procházky, zajímavější souvislosti ale nabízí komentovaná trasa. Výklad se věnuje dějinám uhlí na Ostravsku, vzniku haldy, hornickým koloniím i lidem, kteří v dolech hledali obživu. Komentovaná procházka Výšlap na haldu Ema se uskutečnila 15. srpna 2026 a další termín je podle zveřejněného kalendáře naplánován na 27. září 2026 v 10 hodin.
Trasa začíná na Prokešově náměstí, měří přibližně 2,5 kilometru a trvá zhruba 100 minut. Na procházku je nutná předchozí rezervace a aktuální podmínky včetně vstupného je vhodné před návštěvou ověřit. Koná se za každého počasí. Ať už se vydáte s průvodcem, nebo sami, Halda Ema stojí za návštěvu především jako místo, kde se v jediném výhledu potkává průmyslová minulost, geologický proces a současná ostravská krajina.