Šalina není jen tramvaj a hokna pouhá práce. V Brně tahle slova otevírají dveře k hantecu – městské mluvě, která proměňuje každodenní jazyk v poznávací znamení. Pro návštěvníka je to trochu jako druhá mapa města: neukazuje ulice a náměstí, ale způsob, jakým si Brňané své okolí pojmenovávají a vyprávějí.
Ne nářečí pro všechny
Hantec se někdy zjednodušeně označuje za brněnské nářečí. Přesnější je mluvit o městské mluvě a sociolektu – tedy způsobu vyjadřování, který vyrůstá z určitého společenského prostředí a proměňuje se podle mluvčích i situace. Jednotlivá slova se časem dostala do širšího užívání, z toho ale neplyne, že by každý obyvatel Brna běžně mluvil celým hantecem.
Známá slova jako šalina, hokna, koc ve významu dívka nebo love ve významu peníze dnes řada lidí pozná a používá. Vedle nich však existuje bohatší a proměnlivý jazykový svět. Jinak může hantec znít v běžném rozhovoru, jinak při vyprávění, na jevišti nebo při turistické prohlídce. Právě rozdíl mezi živou řečí a její stylizovanou podobou je součástí jeho kouzla.
Od brněnské plotny k zapisování slov
Starší vrstva hantecu se pojí s brněnskou „plotnou“, prostředím, v němž se mluvilo specifickým městským jazykem. Jeho podobu se snažil zachytit Otakar Nováček. Při přípravě práce Brněnská plotna, vydané roku 1929, zkoumal řeč přímo v jejím prostředí a opíral se také o policejní a soudní záznamy. Později se hantecem zabýval jako redaktor revue Hantýrka, která se v letech 1935–1936 věnovala argotu, slangu a lidové řeči.
Takové záznamy připomínají, že hantec nebyl od počátku jen zábavným zpestřením pro návštěvníky. Vyrůstal z konkrétního městského života a jeho jazykových kontaktů. Brno se dlouhodobě potkávalo s různými podobami češtiny i s dalšími jazyky. Mezi vlivy spojované s vývojem hantecu patří hanácká nářečí, brněnská němčina a středoevropský, zejména vídeňský argot, ale také romština a jidiš. Nejde přitom o dílo jediného jazyka ani o výsledek jediné historické události.
Když se místní mluva dostane na scénu
Výraznou postavou popularizace hantecu byl František „Franta“ Kocourek. Byl známý jako jeho znalec a propagátor a působil také jako herec Divadla Husa na provázku. Jeho příběh dobře ukazuje, jak se jazyk spojený s určitým prostředím může stát součástí širší městské kultury. Z řeči, kterou si člověk osvojoval v každodenním kontaktu, se stal také způsob, jak Brno představovat a vyprávět.
Hantec dnes žije v několika podobách: v jednotlivých slovech, v literárním či jevištním podání i v zájmu lidí, kteří chtějí poznat město jinak než jen podle památek. Při procházce je možné vnímat, že místní názvy a výrazy nejsou pouhou kuriozitou. Nesou vzpomínku na proměňující se Brno a připomínají, že každé město má vedle oficiálních map také svou mapu neformální – utvářenou zkušeností, humorem a jazykem.
Tradice, která se má předávat
Jihomoravský kraj vede Brněnský hantec na seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury jako položku 16/2026; navrhovatelem je Muzeum města Brna. Takové zařazení neznamená, že by hantec byl hodnotnější než jiné místní mluvy, ani že by se tím stal zápisem UNESCO. Vyjadřuje především zájem o dokumentování, ochranu a předávání této tradice dalším generacím.
Hantec nemá jednu návštěvní adresu ani vstupné. Přiblížit si ho lze přes slovníček, místní názvy nebo komentovanou procházku. Nabídka podobných programů se může měnit, proto je vhodné aktuální možnosti ověřit u Muzea města Brna. Ať už se s ním člověk setká při prohlídce, v rozhovoru nebo jen při zaslechnutí slova šalina, dostává příležitost nahlédnout do Brna, které se neukazuje na cedulích, ale zůstává slyšet v jeho řeči.