Stačí se podívat na výrobky vystavené v Muzeu Horní Bříza a proměna zdejší obce je dobře představitelná. Z místního kaolinu a keramických surovin vznikaly předměty, které se používaly na stavbách, v průmyslu i v domácnostech. Muzeum proto není jen sbírkou starých výrobků, ale také průvodcem po příběhu, který výrazně ovlivnil podobu celé Horní Břízy.
Kaolin jako začátek průmyslového příběhu
Rozvoj Horní Břízy je spojen především se jménem Johann Fitz. Ten v okolí objevil významné ložisko kaolinu a v roce 1882 zde otevřel podnik, který postupně vyráběl široký sortiment stavební keramiky. Právě kaolin – jemná bílá surovina využívaná mimo jiné při výrobě keramiky a porcelánu – dal obci nový hospodářský směr.
Dobývání zpočátku využívalo síť chodeb a trychtýřů. Po těžbě zůstávaly povrchové jámy známé jako oprámy. Fitz nechal u nádraží vybudovat menší plavírnu kaolinu a později vznikl modernější kaolinový závod přímo v blízkosti ložiska. Železnice přitom sehrála důležitou roli: usnadnila dopravu suroviny i hotových výrobků a pomohla podniku pronikat mimo region.
V pramenech se objevuje také rok 1877 jako začátek těžby v Horní Bříze. Pro vývoj Fitzova podniku je však bezpečnější spojovat rok 1882 s otevřením ložiska a rozběhem průmyslového závodu. Samotné kaolinové ložisko dnes patří mezi významné geologické lokality Plzeňska.
Od šamotu po kanalizační roury
Expozice v muzeu názorně ukazuje, že hornobřízská výroba nestála na jediném typu zboží. Významné místo měl šamot, tedy žáruvzdorný materiál využívaný pro vyzdívky pecí a další zařízení vystavená vysokým teplotám. Návštěvník tu uvidí součásti žáruvzdorných konstrukcí, dinasové výrobky, šamotovou zámkovou dlažbu i pracoviště formaře.
Další část produkce představovala kamenina. Vyráběly se například kanalizační roury a zemědělské žlaby. K pozoruhodným exponátům patří kameninový komín z počátku 20. století, roury a další části kanalizačního systému. Na těchto předmětech je dobře vidět, jak průmyslová keramika zasahovala do každodenní infrastruktury měst i vesnic.
Podnik se postupně stal součástí širšího keramického průmyslu. V roce 1899 jej získala Živnostenská banka a vytvořila z něj základ rozsáhlejšího koncernu. Za vedení Václava Wlčka se výroba podle průmyslově-historických materiálů rozšířila také na export.
Obklady, dlažby a kamna
Největší část muzejní expozice tvoří obklady. Sbírka zachycuje jejich proměny v průběhu 20. století, od různých typů obkladaček až po dlažby pro interiéry a exteriéry. Nechybějí ani sítotiskové exempláře, které připomínají vývoj dekorů a výrobních postupů.
Zajímavým dokladem rozsahu zdejší produkce je vzorek obkladu z budovy České televize na Kavčích horách. Horní Bříza tuto budovu obložila v roce 1971. Výrobky tak nebyly určeny jen pro místní stavby, ale dostávaly se i na významné veřejné objekty.
Keramika našla uplatnění také v domácnostech. Závod vyráběl obkladové a ozdobné prvky pro stáložárná kamna a přenosná kachlová kamna. Dva jejich exempláře jsou součástí muzea a připomínají dobu, kdy měla kamna vedle praktické funkce také výrazný estetický význam.
Muzeum v bývalém průmyslovém zázemí
Muzeum bylo otevřeno v roce 1982 u příležitosti stého výročí založení Fitzova podniku. Dnes nabízí keramickou, kaolinovou a archeologickou expozici, doplněnou výstavní síní pro dočasné výstavy a přednášky. Samotná budova má rovněž průmyslovou minulost. Podle oficiálních muzejních údajů vznikla roku 1884 jako skladiště a v roce 1930 byla přestavěna na dělnické lázně. Jiné průmyslově-historické materiály uvádějí u objektu odlišný původ a rok 1897, proto je vhodné brát dataci s určitou rezervou.
Návštěvu muzea lze spojit s procházkou po okolní krajině. Naučná stezka připomíná historii Flísky, Šamotky i původní způsoby těžby kaolinu u Severní jámy. Jedna z jejích částí vede mezi hornobřízským nádražím a Víseckým rybníkem u Trnové a měří přibližně 7,5 kilometru. V terénu tak lze lépe pochopit, že příběh zdejší keramiky nevznikal izolovaně v továrně, ale přímo v krajině, kterou těžba po desetiletí měnila.
Prakticky pro návštěvníky
Muzeum Horní Bříza najdete na adrese Tovární 46. V sezoně od dubna do října bývá podle aktuálních údajů otevřeno v neděli, mimo tento termín a v zimní části roku je návštěva možná po předchozí domluvě. Uváděné vstupné činí 40 korun plné a 20 korun snížené. Protože se otevírací doba i ceny mohou měnit, vyplatí se je před cestou ověřit u muzea. Historický areál závodů není automaticky volně přístupný, prohlížet je proto možné jen místa určená návštěvníkům.