Největším exponátem Městského muzea a galerie Lomnice nad Popelkou je samotná budova. Šlechtův Hrubý dům na Husově náměstí vznikal v letech 1816 až 1826 podle plánů stavitele Johana Herknera a měl být reprezentativním sídlem průmyslnické rodiny Šlechtů. Současně zde fungovala textilní manufaktura, která podle údajů muzea pokračovala až do roku 1911.
Mohutný neoklasicistní, respektive klasicistní městský palác má nepravidelný půdorys, valbovou střechu a hospodářské křídlo někdejší konírny. Uvnitř se dochovaly klenby, části původní fasády, okna a dveře, krby, kachlová kamna, vestavěné skříně i historické tapety. Také proto byl objekt čp. 43–44 v roce 2001 prohlášen kulturní památkou. Vlastníkem domu je město Lomnice nad Popelkou.
Muzeum, které vyrostlo z místního zájmu
Kořeny instituce sahají do roku 1888, kdy muzeum začalo vznikat z iniciativy obyvatel města. Veřejnosti se poprvé otevřelo 22. listopadu 1891 na lomnické radnici. Později mělo své sbírky také v podobě muzejního kabinetu v Masarykově škole a po druhé světové válce se jeho činnost rozvinula právě v Hrubém domě.
Dnešní sbírky představují Lomnicko, Podkrkonoší i Český ráj z mnoha různých úhlů. Historická část připomíná vývoj města, archeologické nálezy, místní průmysl, prusko-rakouský konflikt roku 1866 i dopady světových válek na zdejší obyvatele. Nechybí ani dějiny sportu, myslivosti a loveckých tradic nebo expozice věnovaná hoře Tábor.
Šlechtové mezi salonem, knihovnou a loveckými trofejemi
Památník rodu Šlechtů patří k částem muzea, kde historie nepůsobí jen prostřednictvím popisek ve vitrínách. Návštěvník prochází historicky zařízenými interiéry, mezi něž patří Modrý pokoj, Hudební salónek, Rytířský sál, knihovna, šatna, přípravna jídel nebo Panský pokoj. Mobiliář připomíná období od baroka po secesi a doplňují jej zbraně, oděvy, porcelán i cestovatelské předměty.
Zaujmout mohou také technické a kuriózní exponáty, například pokojový orloj nebo hodiny s vodotryskem. Hrubý dům navíc není jen svědkem pohodlného života průmyslnické rodiny. Po bitvě u Jičína v roce 1866 zde sloužil důstojnický lazaret. Tragické události připomíná také pamětní deska věnovaná třem místním občanům zastřeleným u budovy v květnu 1945.
Malovaný nábytek, betlémy a Táborský Ježíšek
K nejpozoruhodnějším národopisným sbírkám patří lidový malovaný nábytek. Muzeum svou kolekci označuje za třetí největší svého druhu v České republice. Nejstarší datovaná truhla v souboru pochází z roku 1735 a spolu s dalšími kusy ukazuje, jak výraznou estetickou roli měly v tradiční domácnosti barvy, ornamenty a malované motivy.
Samostatnou kapitolu tvoří betlémy. Ve sbírkách jsou historické práce včetně dvou mechanických betlémů, Dlouhého betléma s modely staveb z různých částí světa i skříňkového betléma z roku 1919. Jeho část je sestavena z drahých kamenů, takže se v něm propojuje lidová zbožnost s mineralogickou zajímavostí regionu.
Neobvyklým exponátem je gotická plastika známá jako Táborský Ježíšek. Místní tradice ji spojuje s Arnoštem z Pardubic a klade její vznik přibližně do poloviny 14. století. Jde však o tradované autorství. Originál je uložen v muzeu, zatímco v poutním kostele Proměnění Páně na hoře Tábor mohou návštěvníci vidět kopii.
Od achátů k obrazům regionálních autorů
Podkrkonoší a Český ráj připomíná také mineralogická a paleontologická část. Vystaveny jsou acháty, jaspisy, pektolity a hvězdovce, stejně jako zkameněliny prvohorní flóry a fauny. Na ni navazuje zoologie a další přírodovědné sbírky, které pomáhají vnímat zdejší krajinu nejen jako kulisu výletů, ale jako území s vlastní geologickou a přírodovědnou minulostí.
Galerijní část představuje české klasiky i autory spojené s regionem. Ve sbírkách jsou zastoupena díla Františka Kavána, Josefa Jíry, Vladimíra Komárka, Jaroslava Klápště, Oldřicha Oplta, Františka Jiroudka, Josefa Kábrta nebo Olbrama Zoubka. Muzeum tak spojuje dějiny města s výtvarným pohledem na kraj, v němž Lomnice leží.
Instituce žije také mimo stálé expozice. Pořádá krátkodobé výstavy, koncerty, přednášky a besedy, nabízí komentované prohlídky historického centra i noční návštěvy muzejních prostor. Najdete ji na adrese Husovo náměstí 43/44. Otevírací doba a program se během roku mění, proto je vhodné si před cestou ověřit aktuální informace. Na prohlídku celého muzea je dobré vyhradit přibližně hodinu, při pozornějším návštěvnickém tempu i více.