Jedno dílo může stát ve stínu druhého nejen kvůli svému autorovi, ale také kvůli jeho životnímu partnerovi. Právě tuto otázku otevírá výstava Co je doma, to se počítá v Galerii moderního umění v Hradci Králové. Od 24. dubna do 1. listopadu 2026 představuje české umělecké dvojice a sleduje, jak se do jejich tvorby promítaly blízkost, spolupráce, inspirace, rivalita i proměny společnosti.
Díla vedle sebe ukazují víc než životopisy
Kurátorka Anna Horák Zemanová výstavu sestavila chronologicky. Návštěvník prochází obdobím secese a moderny, érou socialistického realismu až ke konceptuálnímu umění. Nejde však jen o přehlídku známých jmen. Podstatný je způsob instalace: práce partnerů a blízkých tvůrců se ocitají v přímém sousedství, takže je možné porovnávat jejich výtvarné uvažování bezprostředně, nikoli pouze prostřednictvím stručných životopisných poznámek.
Vedle sebe tak lze vnímat například struktury na fotografiích Emily Medkové? Správně jde o Emilu Medkovou, jejíž fotografie výstava staví do vztahu ke strukturálním malbám Mikuláše Medka. Podobně se otevírá srovnání rozdílných pohledů sester Jitky a Květy Válových nebo citace Bohumíra Komínka v obrazech Miroslavy Zychové. Výstava tím ukazuje, že společný život automaticky neznamená stejný styl ani totožná témata.
Kdo zůstal ve stínu slavnějšího partnera
Mezi zastoupenými dvojicemi jsou Toyen, Jindřich Štyrský a Jindřich Heisler, Běla a Jiří Kolářovi, Adriena Šimotová a Jiří John, Eva Kmentová a Olbram Zoubek, Emila a Mikuláš Medkovi nebo Zorka a Jan Ságlovi. Jejich příběhy se odehrávaly na pozadí válek, totality i proměn kulturního provozu. Osobní vztahy proto nelze oddělit od doby, ve které umělci žili a pracovali.
Výstava zároveň připomíná autorky a autory, jejichž práce bývala vnímána především skrze výraznější osobnost partnera. Partnerské soužití mohlo přinášet podporu a vzájemnou inspiraci, ale také omezení nebo soupeření. Zvláštní pozornost proto patří proměně postavení žen v domácnosti, společnosti i samotném uměleckém prostředí. Kurátorka v této souvislosti uvádí Linku a Antonína Procházkovy jako první manželský pár přijímaný na české umělecké scéně.
Hradecká stopa i regionální příběhy
Mezi důležité dvojice z regionálního hlediska patří Marie Wagnerová-Kulhánková a Josef Wagner nebo Světlana Pavlíčková s Radoslavem Pavlíčkem. Jejich přítomnost připomíná, že dějiny českého umění nevznikaly pouze v Praze a že i regionální kulturní prostředí může být klíčem k pochopení širších souvislostí.
Samotná návštěva galerie je navíc zážitkem díky její budově na Velkém náměstí. Pozdně secesní bývalý Záložní úvěrní ústav vznikl podle návrhu Osvalda Polívky v letech 1911 až 1912. Vstupní portál zdobí bronzové plastiky Ladislava Šalouna s alegoriemi účetnictví, obchodu, plodnosti a úrody. Po rekonstrukci v letech 2014 až 2016 získala stavba ocenění Stavba roku 2017 i zvláštní ocenění Gloria Musaealis.
Galerie zve i k vlastnímu přání
Před budovou galerie je do 11. října 2026 instalována interaktivní socha Přání od Dušana Zahoranského. Z písmen zavěšených na ocelových lankách mohou návštěvníci sestavovat pětiznaková slova nebo krátké vzkazy. Dílo, původně vytvořené v roce 2015 pro pražskou venkovní galerii ProLuka, tak přirozeně doplňuje téma vztahu mezi uměním a jeho publikem.
Galerie moderního umění sídlí na adrese Velké náměstí 139/140. Výstava je běžně přístupná od úterý do neděle, ve čtvrtek až do večera; aktuální režim je vhodné před návštěvou ověřit. Každý den v poslední hodině otevírací doby platí volný vstup do celé galerie. Za příznivého počasí lze návštěvu zakončit na terase ve čtvrtém patře s výhledem na Hradec Králové. Výstava Co je doma, to se počítá tak může být příjemnou zastávkou při procházce historickým centrem i pozváním k přemýšlení, jak blízké vztahy ovlivňují vznik uměleckého díla.