Jen málokteré české město má svou historii tak úzce spojenou s jediným řemeslem jako Mikulášovice. Nožířská výroba zde začala nabývat průmyslové podoby už v roce 1794 a postupně ovlivnila nejen zdejší hospodářství, ale také vzdělávání, podobu města i jeho pověst. Muzeum nožířské tradice dnes tento příběh vypráví v centru Mikulášovic – a připomíná, že nejde jen o dávno zaniklé řemeslo.
Od brusíren k průmyslové výrobě
Kořeny místního nožířství sahají ke starším brusičům a výrobcům nožů, kteří využívali vodní sílu místního potoka. Právě podél něj vznikaly brusírny a další provozy. Zlom přišel v roce 1794, kdy obchodník Ignaz Rösler začal organizovat výrobu a broušení nožů a skalpelů. Navázal přitom na zkušenosti řemeslníků, kteří v regionu působili už předtím.
Röslerův podnik rychle rostl. Kolem roku 1811 v něm pracovalo přibližně sto lidí a během následujícího desetiletí se počet zaměstnanců zhruba zdvojnásobil. Firma později působila také prostřednictvím poboček v Brně a ve Vídni. Z Mikulášovic se tak stávalo významné průmyslové centrum, jehož výrobky překračovaly hranice zdejšího regionu.
Český Solingen a škola pro nožíře
Rozvoj nožířství se promítl do celého města. Mikulášovice si díky své specializaci vysloužily přezdívku „český Solingen“, odkazující na německé město proslulé výrobou nožů. Nešlo jen o množství podniků, ale také o odbornost a předávání zkušeností.
Významným dokladem zdejší tradice bylo založení průmyslové školy nožířské v roce 1891. Ta připravovala pracovníky pro obor, který vyžadoval znalost materiálů, přesnost i praktickou zručnost. V roce 1954 byla škola přestěhována do Varnsdorfu, její existence však ukazuje, jak důležité postavení mělo nožířství v životě Mikulášovic.
Vitríny plné historie i známá rybička
Muzeum nožířské tradice vzniklo v roce 2012. Zpočátku sídlilo v areálu společnosti Mikov, později se přestěhovalo do budovy městského informačního centra na náměstí. Expozice představuje historické a vzácné nože, dobové fotografie i informace o vývoji zdejší výroby.
Jedním z nejvýraznějších exponátů a motivů celé expozice je zavírací nožík známý jako rybička. Jednoduchý tvar, kapesní rozměry a výrazná silueta z něj udělaly výrobek, který si pamatují celé generace. Podle společnosti Mikov jde o nejstarší nůž, který mikulášovická továrna stále vyrábí. Rybička tak není pouze sběratelským předmětem, ale také příkladem toho, jak se průmyslový výrobek může stát součástí každodenní kultury.
Válka, znárodnění a vznik Mikovu
Vývoj místního průmyslu nebyl přímočarý. Za druhé světové války se výroba přeorientovala na válečné potřeby. Po roce 1948 následovalo znárodnění a další reorganizace podniků. V roce 1955 vznikl sloučením podniků Koh-i-noor a Sandrik Mikov, značka, která je s Mikulášovicemi spojena dodnes.
Právě v tom spočívá jedna z nejzajímavějších vlastností muzea. Nepřipomíná pouze zaniklé továrny a historické nástroje. Za vitrínami pokračuje živá výrobní tradice a v budově informačního centra se v přízemí nachází prodejna sortimentu společnosti Mikov. Návštěvník tak může vnímat rozdíl mezi starými exponáty a současnými výrobky, které na zdejší historii navazují.
Prakticky před návštěvou
Muzeum najdete na adrese Mikulášovice 19 v budově městského informačního centra na náměstí. Podle městských údajů bývá od května do října otevřené denně, zatímco v období od listopadu do dubna především ve všední dny. Mimořádné víkendové prohlídky je možné objednat v pracovní dny. Aktuální otevírací dobu a vstupné je vhodné před cestou ověřit.
Prohlídka se dobře hodí jako zastavení při poznávání Šluknovska. Nabízí konkrétní pohled na průmyslové dějiny severních Čech, ale zároveň ukazuje, že tradice nemusí zůstat uzavřená v muzeální vitríně. V Mikulášovicích má stále podobu výrobku, který se dá vzít do ruky – třeba právě legendární rybičky.