Na kopci nad Ponikví se vedle historické pily zachovaly objekty někdejšího sovětského spojovacího areálu. Dnes je tu Muzeum Pila Ludmírov, kde se návštěvník může během jedné prohlídky setkat s dřevozpracující technikou, vojenskými vozidly i podzemním úkrytem. Nejde tedy jen o přehlídku strojů, ale také o místo s několika vrstvami historie.
Od spojovacího stanoviště k muzeu
Podle historie zveřejněné provozovatelem obsadila areál 21. srpna 1968 sovětská jednotka, kterou popisuje jako prapor 7. spojovací brigády speciálního spojení. Místu se kvůli směrovým anténám říkalo také „ruská radarová stanice“. Toto označení je součástí výkladu provozovatele; areál přitom sloužil spojovacímu i obytnému zázemí.
Po odchodu sovětských vojsk v roce 1990 přešel areál na československou armádu a později na obec. Firma, která dnes místo provozuje, jej odkoupila v roce 2001. V areálu se dochovala vidová hláska přezdívaná „špak“, podzemní úkryt KVS i pomník po sovětské armádě. Hláska byla podle historie provozovatele přemístěna na místo v roce 2009.
Pilařská technika i vozidla z různých dob
Druhou výraznou částí muzea je pilařské vybavení včetně rámové pily. Běžný provoz pily skončil podle provozovatele 1. září 2017, proto je lepší vnímat ji především jako součást technického dědictví areálu, nikoli automaticky jako běžně fungující pilu. V roce 2024 zde přibyla automatická linka na výrobu štípaného palivového dřeva.
Vojenskou techniku zastupují například nákladní Praga V3S M2, terénní UAZ 469 a ARO M461, služební motocykly ČSLA a SNB/VB nebo buldozer T130. K vidění je také polní kuchyně. Sbírku v roce 2023 rozšířily pásový lanový bagr EO-3211 a vyprošťovací tank VT-34. Jednotlivé exponáty ukazují, že areál není zaměřený pouze na jednu armádní disciplínu: vedle dopravy a spojení tu mají místo i těžké stroje a zázemí pro pobyt v terénu.
Prohlídka může pokračovat pod zemí
Součástí návštěvy bývá podzemní úkryt KVS. Je přístupný, ale zájemci si mají přinést vlastní svítilnu. Právě spojení dochovaných objektů s vozidly a strojním vybavením dává prohlídce konkrétní měřítko: historie tu není jen v popiscích, ale také v prostoru, který návštěvník prochází.
Po předchozí dohodě lze podle provozovatele připravit jízdní ukázku, svezení nebo zapůjčení některých strojů s obsluhou. K dispozici může být také polní kuchyně. Zvláštní možností je svezení v ruském buldozeru, ovšem jen po domluvě a při dostatečné sněhové pokrývce. Nejde tedy o program, který by bylo možné očekávat při každé návštěvě.
Návštěvu je potřeba domluvit
Muzeum nemá pravidelnou otevírací dobu a běžná návštěva se objednává předem. Aktuální možnosti lze ověřit u provozovatele na telefonu +420 605 737 262 nebo e-mailu info@pilanakopci.cz; vstupné je podle zveřejněných informací dobrovolné. Areál se otevírá také při jednorázových akcích, jejich termíny je však dobré ověřit před cestou.
Po dohodě je možné v areálu také tábořit ve stanu, karavanu nebo obytném autě. Provozovatel uvádí zpevněnou plochu či louku a zázemí s toaletou, sprchou, pitnou vodou a elektřinou. Dostupnost i podmínky se mohou měnit, proto je vhodné je řešit přímo při domlouvání návštěvy.
Pila Ludmírov tak může oslovit zájemce o techniku i návštěvníky, kteří chtějí poznat méně obvyklou kapitolu regionálních dějin. Její předností je právě kontrast: pilařské stroje, vojenská technika a pozůstatky někdejšího spojovacího stanoviště tvoří jeden celek, který se jinde hledá jen obtížně.