U Barrandovského mostu nestála jen jako samostatná socha. Klimešova Rovnováha byla součástí výtvarného řešení jeho okolí a její výrazný tvar patřil k obrazu místa po desetiletí. V červenci 2026 se betonová plastika zřítila. Její části zasypaly přilehlou silnici a cyklostezku, nikdo však nebyl zraněn. Dnes se tak příběh díla týká nejen jeho vzniku, ale také toho, co může znamenat jeho návrat.
Socha navržená pro konkrétní místo
Josef Klimeš vytvořil Rovnováhu v roce 1990. Tvar připomíná široce rozevřené písmeno U: jednoduché gesto, které v měřítku okolní dopravní stavby působilo monumentálně. Pražský portál uvádí výšku šest metrů od soklu a šířku čtrnáct metrů. Plastika tak nebyla drobným detailem, který by kolemjdoucí snadno přehlédli.
Její význam ale spočíval také v propojení s architekturou. Barrandovský most navrhli Karel Filsak a Karel Filsak mladší. Jeho stavba začala v květnu 1978, první část se otevřela v roce 1983 a celý most včetně ramp a pěšího provozu byl dokončen v roce 1988. Klimešova práce vstoupila do prostředí, které samo vznikalo po etapách a ve velkém měřítku. Nebyla pouhým dodatečným ozdobením stavby, ale součástí promyšleného výtvarného celku.
Od každodenní přítomnosti k troskám
Veřejné umění často vnímáme jinak než díla v galerii. Potkáváme je při cestě do práce nebo při průchodu městem, někdy bez zvláštního zastavení. Právě opakovaná přítomnost ale může způsobit, že se socha stane samozřejmou součástí místa. Zřícení Rovnováhy proto změnilo nejen fyzickou podobu okolí mostu, ale také způsob, jakým se o díle mluví.
Pražští radní následně schválili 13 milionů korun na zhotovení nové kopie podle původního výtvarného návrhu. Nejde o opravu původní plastiky, nýbrž o plánovanou repliku. Podklady potvrzují záměr města, nikoli dokončení díla ani termín, kdy by se nová verze mohla na místo vrátit.
Právě zde se otevírá otázka autenticity. Co se zachová, když vznikne kopie podle původního návrhu? Může podobný tvar znovu plnit svou roli v městském prostoru, i když nepůjde o původní kus? A jak důležitý je samotný materiál či historie konkrétního objektu? Nejde jen o technické rozhodování. Do hry vstupuje také vzpomínka obyvatel a návštěvníků na sochu, která byla po dlouhou dobu součástí jejich obrazu Barrandovského mostu.
Příběh díla v Kobce 17
Výstava Josef Klimeš: Rovnováha v Kobce 17 na Smíchovské náplavce sleduje cestu plastiky od návrhů a spolupráce s architektem Karlem Filsakem přes modely a realizaci až po její zřícení a plánovanou obnovu. Vedle samotného příběhu díla se věnuje také otázkám autorství, materiálu a tomu, jak se proměňuje vnímání veřejné plastiky v čase.
Výstava přiblíží i Josefa Klimeše a jeho další realizace. Její součástí je projekce dokumentárního filmu Otisky času; kurátorkou je Ludmila Sedlák Mojžíšová. Program je naplánovaný od 21. října do 15. listopadu 2026 a vstup má být zdarma. Podle informací GHMP má být otevřeno od úterý do pátku odpoledne a o víkendech v delším časovém rozmezí, před návštěvou je však vhodné ověřit aktuální režim.
Rovnováha tak zůstává zajímavá i mimo otázku, zda se její podoba k mostu vrátí. Je příkladem díla, jehož význam vyrůstal ze spojení sochařského návrhu, architektury a každodenního života města. Výstava nabízí příležitost podívat se na toto spojení zblízka — a přemýšlet, co všechno se při obnově veřejného umění vlastně obnovuje.