Na první pohled je Štěchovická přehrada především výraznou betonovou hrází v údolí Vltavy. Ve skutečnosti jde o mnohem složitější vodní dílo: v jediném areálu se zde potkává vyrovnávací nádrž, průtočná elektrárna, přečerpávací elektrárna a plavební komora, která lodím pomáhá překonat téměř dvacetimetrový výškový rozdíl.
Štěchovice jsou jedním z devíti stupňů Vltavské kaskády. Ta řídí tok řeky, pomáhá vyrábět elektřinu, podporuje splavnost a v některých úsecích slouží také rekreaci. Štěchovická nádrž je dlouhá přibližně 9,4 kilometru a sahá proti proudu až k hrázi Slap.
Nádrž, která vyrovnává tok Vltavy
Jedním z hlavních úkolů Štěchovické přehrady je vyrovnávat nepravidelný odtok ze Slapské elektrárny. Slapy vyrábějí elektřinu ve špičkách, kdy je její spotřeba nejvyšší. Do koryta tak může v krátkém čase proudit výrazně více vody. Štěchovická nádrž tento režim částečně vyrovná a zajišťuje plynulejší odtok dál k Vranému.
Přímá betonová tížná hráz je obložena žulovými kvádry, měří na výšku 22,5 metru a na délku přibližně 120 metrů. Má pět hrazených přelivných polí s celkovou kapacitou kolem 2 400 metrů krychlových za sekundu. Uprostřed se nachází také spodní výpustný otvor o rozměrech 7 × 7 metrů. Během stavby sloužil k proplouvání vorů a dalších plavidel.
Dvě elektrárny v jednom vodním díle
Průtočná elektrárna Štěchovice I využívá vodu, která přehradou běžně protéká. Dvě Kaplanovy turbíny mají dohromady instalovaný výkon 22,5 megawattu. Elektrárna byla uvedena do provozu v listopadu 1943, celé vodní dílo bylo dokončeno v roce 1945. Stavba začala v roce 1937, během okupace se práce přerušily a později pokračovaly kvůli naléhavé potřebě elektrické energie.
Odlišný princip má přečerpávací elektrárna Štěchovice II. Voda se při přebytku elektřiny čerpá z Vltavy do horní nádrže na kopci Homole. Když je energie v síti nedostatek, vrací se voda zpět přes reverzní Francisovu turbínu a vyrábí elektřinu. Elektrárna o výkonu 45 megawattů dokáže podle provozních údajů dodat výkon během několika desítek sekund. Vyrábět může přibližně čtyři hodiny.
Horní nádrž pojme asi 500 000 metrů krychlových vody a s elektrárnou ji spojují přivaděče dlouhé přibližně 590 metrů. Strojovna je ukryta v podzemí zhruba 45 metrů pod povrchem. Zajímavým doplňkem je plovoucí fotovoltaická elektrárna uvedená na hladinu horní nádrže v roce 2022. Tvoří ji 192 panelů na 144 plovácích a její výkon činí 87 kWp.
Komora pro lodě a vzpomínka na Svatojánské proudy
U pravého břehu hráze se nachází plavební komora široká 12 a dlouhá 118 metrů. Překonává spád 19,70 metru a proplavení trvá přibližně dvanáct minut. Její vzpěrná vrata dosahují výšky 24 metrů a patří k nejpozoruhodnějším konstrukčním řešením vodního stavitelství. Komorou každoročně projede zhruba 1 200 sportovních plavidel, takže nejde jen o historickou zajímavost, ale o stále využívanou součást vodní cesty.
V červenci 2026 bylo nad komorou uvedeno do provozu nové horní čekací stání pro malá rekreační plavidla. Plovoucí molo se skládá ze tří desetimetrových sekcí a dokáže se přizpůsobit kolísání hladiny. Dolní čekací stání má být podle plánů dokončeno později, proto je vhodné aktuální stav před cestou ověřit.
Dnešní klidná hladina zakryla část někdejších Svatojánských proudů. Úsek Vltavy proslul nebezpečnými peřejemi, voroplavbou i výletními plavbami z Prahy. O jeho významu dnes vypráví Povltavská stezka, známá také jako naučná stezka Svatojánské proudy. Vede hlubokým skalnatým údolím ze Štěchovic směrem k Novým Třebenicím a připomíná historii plavení dřeva, místní přírodu, geologii i osadu Ztracenka.
Tip na návštěvu
Štěchovická elektrárna je přístupná v rámci komentovaných exkurzí informačního centra ČEZ. Prohlídka trvá přibližně hodinu a zahrnuje strojovnu elektrárny Štěchovice I, venkovní rozvodnu i část přečerpávací elektrárny Štěchovice II. Návštěvu je nutné předem objednat, obvykle nejméně tři pracovní dny dopředu. Prohlídka je vhodná pro návštěvníky od šesti let, areál však není uzpůsoben pro kočárky.
Výlet lze spojit s pěší trasou nad nádrží a návštěvou míst spojených s českým trampingem. Stezka vede místy po strmých a úzkých úsecích, proto není vhodná pro cyklisty ani pro lidi, kteří špatně snášejí výšky. Návrat ze závěru trasy může podle sezony nabídnout autobus nebo loď, jejichž aktuální provoz je dobré ověřit předem.