V lesích nad Novým Malínem se nachází pozůstatek dávného dolování, který na první pohled nepůsobí nijak monumentálně. Štola Walihloch, označovaná také jako Vlašský důl, je však zajímavá právě spojením skutečných stop po hledání kovů s příběhem, jehož hranice mezi historií a pověstí zůstává nejasná.
Místo leží v Malínské rokli poblíž pramene Malínského potoka. Nejde o zpřístupněný důl s prohlídkovou trasou ani o upravenou turistickou atrakci. Návštěvník si zde může prohlédnout především ústí opuštěné štoly a krátký úsek, který zůstal průchozí.
Vlašský důl v Malínské rokli
Walihloch souvisí s někdejšími pokusy o hledání drahých a barevných kovů v okolí Malínské rokle. Podobné průzkumy po sobě často zanechaly jen krátké chodby, jámy nebo nepatrné zásahy do skalního podloží. Právě takový nenápadný doklad historické činnosti představuje i tato štola.
Podle dostupného popisu je vstupní část vysoká přibližně dva až tři metry a dnes lze projít zhruba čtyři až pět metrů dovnitř. Původní délka měla podle místního podání dosahovat asi dvanácti metrů. Další pokračování je zavalené a není potvrzeno, zda za závalem skutečně vede další část chodby.
V některých materiálech se objevuje také označení Vlašský důl. Název připomíná spojení místa s cizinci nebo prospektory, kteří v minulosti přicházeli do zdejších hor hledat výnosná ložiska. Samotná štola ale není dokladem velkého důlního podniku. Spíše ukazuje, jak rozsáhlé a různorodé mohly být pokusy o těžbu v krajině, kde dnes převládá les a turistické stezky.
Legenda o hraběti, který zmizel
Nejznámější příběh spojený s Walihlochem vypráví o cizinci v plášti a širokém klobouku. Muž se měl objevit u otvoru do skály, opakovat slovo „walihloch“ a poté vstoupit do podzemí. Ven už se údajně nevrátil.
Pověst bývá spojována s italským hrabětem Camil em Luceranem, jehož jméno se v některých podáních objevuje také v podobě Locarno. Podle turistické tradice měl roku 1679 získat císařské povolení k hledání opuštěných nalezišť drahých kovů po protestantských hornících. Tento údaj však vychází ze sekundárních pramenů a není zde možné jej brát jako bezpečně doložený životopisný fakt.
Stejně tak není archivně potvrzeno, že právě tento muž ve štole zmizel. Příběh proto patří především do oblasti místního vyprávění. Jeho síla nespočívá v jistotě historických detailů, ale v atmosféře místa: krátká chodba končící závalem snadno podněcuje představivost a dává starému dolu tvář.
Výlet roklí nad Novým Malínem
Walihloch lze zařadit do vycházky Malínskou roklí. Turistické trasy z Nového Malína pokračují kolem štoly dále směrem k hřebeni a okolním vrcholům. V širším okolí se nacházejí také další cíle spojené s krajinou a její historií, například zřícenina hradu Burgstein nebo horské skalní útvary.
Štola tak dává největší smysl jako jedna ze zastávek během delšího putování, nikoli jako samostatný výletní cíl na několik hodin. Její návštěva může být zajímavá pro ty, kdo si při výletech všímají i méně nápadných stop po lidské činnosti. Les zde ukrývá pozůstatek doby, kdy se hodnota krajiny posuzovala také podle toho, co by mohlo být pod jejím povrchem.
Kde Walihloch hledat a na co si dát pozor
Administrativně se štola nachází ve správním území obce Nový Malín v Olomouckém kraji. Neleží tedy u Zlatých Hor, s nimiž bývá někdy zaměňována kvůli hornické minulosti a podobnému regionálnímu zasazení. Při plánování výletu je praktičtější vycházet z Nového Malína a využít turistickou mapu či značené trasy než hledat přesnou poštovní adresu, kterou místo nemá.
Protože jde o opuštěný a zčásti zavalený důlní objekt, není bezpečné vstupovat hluboko do štoly ani se pokoušet zával odstraňovat. Návštěva by měla zůstat u prohlídky ústí a krátké přístupné části. Walihloch není vybavená památka s průvodcem, ale nenápadná připomínka starého hledání kovů, kterou v Malínské rokli doplňuje tajemná legenda o muži, jenž měl zmizet pod zemí.