O místě
Rudolfinum na Alšově nábřeží patří k nejvýznamnějším stavbám pražské neorenesance. Budova vznikla jako Dům umělců podle projektu architektů Josefa Zítka a Josefa Schulze. Stavělo se v letech 1876–1884 na pozemku, který zakoupila Česká spořitelna; patronem projektu byl korunní princ Rudolf, po němž stavba získala své jméno. Zahajovací koncert se konal 7. února 1885, v témže roce začaly také výstavy.
Protažený objekt se skládá z koncertní jižní a výstavní severní části. Jeho průčelí zdobí bosované plochy, půlkruhově zakončená okna, sochy hudebníků na atice a alegorie světské a církevní hudby u hlavního schodiště. Výrazným interiérem je Dvořákova síň, jejíž galerie se otevírají řadou kanelovaných sloupů s kompozitními hlavicemi. Výstavní část má jako střed zasklenou dvoranu s reprezentativním dvouramenným schodištěm. V objektu se dochovala cenná výzdoba a řada uměleckořemeslných prvků.
Rudolfinum bylo v letech 1919–1938 sídlem Poslanecké sněmovny Národního shromáždění ČSR. Po několika úpravách prošlo v letech 1990–1992 generální rekonstrukcí podle návrhu Karla Pragera. Od roku 1946 je spojeno také s festivalem Pražské jaro.
Protažený objekt se skládá z koncertní jižní a výstavní severní části. Jeho průčelí zdobí bosované plochy, půlkruhově zakončená okna, sochy hudebníků na atice a alegorie světské a církevní hudby u hlavního schodiště. Výrazným interiérem je Dvořákova síň, jejíž galerie se otevírají řadou kanelovaných sloupů s kompozitními hlavicemi. Výstavní část má jako střed zasklenou dvoranu s reprezentativním dvouramenným schodištěm. V objektu se dochovala cenná výzdoba a řada uměleckořemeslných prvků.
Rudolfinum bylo v letech 1919–1938 sídlem Poslanecké sněmovny Národního shromáždění ČSR. Po několika úpravách prošlo v letech 1990–1992 generální rekonstrukcí podle návrhu Karla Pragera. Od roku 1946 je spojeno také s festivalem Pražské jaro.
Mapa
Navigovat
© OpenStreetMap contributors