Elektrárna

Areál v Hrabačově vznikl původně jako empírový zděný mlýn z počátku 19. století. Od roku 1826 patřil rodině Vejnarů, která jej v roce 1912 proměnila na elektrárnu. Vodní provoz využíval sílu Jizerky: jez a náhon přiváděly vodu k Francisově turbíně se spádem 7,5 metru. Turbína poháněla třífázový generátor Siemens & Schuckert o výkonu 42 kW. Součástí elektrárny byl také naftový motor s generátorem, který však od roku 1919 nebyl v provozu po připojení k distribuční síti. Vodní elektrárna zanikla v 70. letech 20. století, kdy byl zbourán její provoz a zasypán náhon. Dochovaný areál tvoří dvě hlavní budovy postavené do ostrého úhlu kolem dvora. Původní fasády nahradila hladká omítka, místy se zachovaly pískovcové parapety a původní krakorce pavlače. Přes novodobé úpravy představuje elektrárna cenný doklad rozvoje výroby elektřiny v regionu.