Vodní mlýn

Bývalý vodní mlýn čp. 19 stojí v otevřeném údolí Bakovského potoka nedaleko jeho ústí do Vltavy. Areál oddělený od obce železniční tratí tvoří obytné stavení s někdejšími hostinskými místnostmi, třípodlažní mlýnice se strojovnou, patrová sýpka, hospodářské budovy a ohradní zeď s branou. Stavby uzavírají nepravidelný dvůr, k němuž byl od severozápadu přiveden náhon.

Přesné založení mlýna není známé, pravděpodobně však existoval už ve 14. století, kdy náležel pražské kapitule. Jeho starší původ připomínají pozdně gotické kamenické články a druhotně použitá renesanční mříž. Po poškození za třicetileté války získal areál novou podobu: v baroku vznikly základy dnešní mlýnice a kolem roku 1816 byl v klasicistním období přestavěn do rozsahu, který se z velké části dochoval. Obytné stavení bylo na počátku 20. století upraveno v eklektickém duchu. Tehdy se modernizovalo také mlýnské zařízení a ve 20. letech přibyla turbínová strojovna.

Mlýn je cenný nejen dlouhým stavebním vývojem od pozdního středověku do 20. století, ale především dochovaným technickým vybavením. Patří k nejvýznamnějším památkám svého druhu ve Středočeském kraji.