Činnost AghaRTA Jazz Centra začala 29. září 1991, tedy den po úmrtí amerického trumpetisty Milese Davise. Název klubu odkazuje na jeho dvojalbum Agharta z roku 1975. V porevoluční Praze tak vzniklo místo, které od počátku spojovalo svobodnější kulturní atmosféru s ambicí představovat jazz v širokém rozpětí.
Za vznikem klubu stáli Ota Svoboda, Michal Hejna a Vítězslav Janda. Právě Michal Hejna se stal jeho dlouhodobou hlavní osobností a manažerem. AghaRTA nejprve působila v Krakovské ulici, v roce 2004 se přestěhovala do Železné 16 na Starém Městě. V historickém centru funguje dodnes.
Od porevolučního klubu k pevné součásti scény
Význam AghaRTY nespočívá pouze v její historii nebo adrese. Klub si vybudoval pověst místa, kde se pravidelně potkávali zavedení čeští jazzmani s nastupující generací. Na programu se objevovali například Jiří Stivín, Luboš Andršt, Emil Viklický, František Uhlíř, David Dorůžka, Ondřej Kabrna nebo Adam Tvrdý.
Takový model je pro klubovou scénu podstatný. Návštěvník nepřichází jen na výjimečný koncert jednou za čas, ale může se k hudbě vracet průběžně a sledovat, jak se proměňuje domácí jazz. AghaRTA je navíc propojena s vydavatelstvím ARTA Records a ARTA Music, takže její působení zasahuje také do oblasti nahrávání a distribuce české jazzové tvorby.
Ke klubové dramaturgii patří i formace AghaRTA Band a Captain Fingers. Obě kapely jsou s klubem přímo spojené a ukazují, že AghaRTA není jen koncertním prostorem, ale také zázemím pro vlastní hudební projekty.
Malý prostor, velká mezinárodní jména
Komorní prostředí klubu ostře kontrastuje s výčtem zahraničních hudebníků, kteří se v rámci jeho aktivit objevili v Praze. Patří mezi ně Pat Metheny, Chick Corea, John McLaughlin, Diana Krall, Branford Marsalis, Wynton Marsalis, Wayne Shorter, Jan Garbarek, Maceo Parker, John Scofield, Marcus Miller, Dave Weckl nebo Candy Dulfer.
AghaRTA tím vytvořila spojení mezi bezprostředním klubovým zážitkem a velkou mezinárodní scénou. Jazz zde nebyl prezentován jako uzavřený žánr pro úzký okruh znalců. Festivalový program zahrnoval také jazz-rock, fusion, funk, soul-jazz a elektrické projekty. Vedle tradičněji zaměřených interpretů se objevili například E.S.T., Medeski Scofield Martin & Wood, Incognito, Tower of Power nebo Bela Fleck & The Flecktones.
Festival, který překročil hranice klubu
Už v roce 1992 vznikl AghaRTA Prague Jazz Festival. Původně spojoval jarní a podzimní koncerty zahraničních hudebníků s letní přehlídkou českého jazzu pod širým nebem na Staroměstském náměstí. Festival tak propojil sklepní klubový prostor s velkou veřejnou scénou v centru Prahy.
Jeho archiv zachycuje program až do roku 2019. V prvních ročnících se představili například Oregon, Betty Carter, Charlie Haden Quartet West, Jack DeJohnette, Pat Metheny, The Brecker Brothers, Chick Corea Electric Band II nebo Michel Petrucciani Trio. Později se festival rozšířil o další žánrové polohy a v některých letech kombinoval večerní koncerty v AghaRTĚ s bezplatnými open-air vystoupeními na Staroměstském náměstí.
U současného označení festivalu je ale namístě opatrnost. Oficiální archiv končí rokem 2019 a klub uvádí, že po 28 letech nebylo možné pokračovat v původní podobě kvůli nedostatečné podpoře veřejných institucí. AghaRTA jako klub však svou činnost nepřerušila.
Kam za jazzem v Praze dnes
V Železné ulici pokračuje pravidelný program českých i zahraničních interpretů. V kalendáři se objevují například Emil Viklický Trio, Vít Švec Trio, Jazz Q Martina Kratochvíla, AghaRTA Band, Captain Fingers nebo Štěpán Markovič s AghaRTA Gang. Aktuální nabídka se mění podle konkrétní sezony, proto je vhodné ověřit si program a možnosti rezervace před návštěvou.
Klub se nachází nedaleko Staroměstského náměstí, a snadno se tak dá spojit s procházkou historickým centrem. Koncerty obvykle začínají večer, bar a obchod mívají otevřeno déle než samotný začátek vystoupení. AghaRTA je nekuřácká a nabízí především nápoje, nikoli teplá jídla.
Po více než třech desetiletích představuje AghaRTA důležitý článek mezi domácím klubovým životem, festivalovou dramaturgií a mezinárodním jazzem. Její příběh připomíná, že kulturní význam nemusí vyrůstat jen z monumentální budovy. Někdy stačí dlouhodobý program, otevřenost různým generacím hudebníků a prostor, kam se lidé vracejí za živou hudbou.