Alfons Mucha bývá často spojován především s půvabnými ženskými postavami, květinovými ornamenty a pařížskou secesí. Stálá výstava v Central Gallery na Staroměstském náměstí ale ukazuje, že jeho tvorba byla mnohem širší. Mucha nebyl jen autorem dekorativních plakátů. Zabýval se také fotografií, ilustrací, designem, typografií a hledal způsoby, jak dostat krásu z výstavních sálů do běžného života.
Od Sarah Bernhardtové k vlastnímu výtvarnému jazyku
Jedním z klíčových okamžiků Muchovy kariéry byla spolupráce s pařížskou herečkou Sarah Bernhardtovou. Plakát Gismonda, který vznikl na přelomu let 1894 a 1895, vzbudil mimořádnou pozornost a vedl k šestiletému kontraktu. Mucha se díky němu stal výraznou osobností pařížské výtvarné scény a jeho styl začal být spojován s celou epochou.
Výstava připomíná také spolupráci s tiskárnou Ferdinanda Champenoise. Právě v prostředí tehdejšího reklamního a nakladatelského průmyslu se naplno projevilo, jak promyšleně Mucha pracoval s kompozicí, písmem, světlem a pohybem. Jeho plakáty nepůsobí jako náhodně poskládané ozdoby. Každý prvek má své místo a společně vytvářejí obraz, který dokáže upoutat i z velké vzdálenosti.
Fotografie jako dílna nápadů
Zajímavou součástí expozice je pohled na Muchovu fotografii. Nesloužila mu pouze jako samostatná umělecká disciplína, ale také jako praktický pracovní nástroj. Pomáhala mu studovat pohyb, držení těla, osvětlení i jednotlivé detaily, které později využíval při tvorbě litografií.
Návštěvník tak může lépe pochopit, co se skrývalo za výsledným plakátem. Muchův dekorativní rukopis nevznikal jen díky inspiraci, ale také díky pozorování, přípravě a důsledné práci s obrazem. Výstava se přitom nesoustředí pouze na minulost. Její novější koncepce zdůrazňuje, že Muchovo uvažování o ornamentu, materiálu a užitné kráse zůstává podnětné i pro současný design.
Umění, které mělo být součástí každodennosti
Mucha neusiloval jen o tvorbu obrazů určených do galerií. Jeho sbírka dekorativních motivů Documents Décoratifs z roku 1902 dokládá zájem o širší využití výtvarných principů. Ornament podle něj mohl pronikat do architektury, knih, reklamy i předmětů každodenní potřeby. Umění tak nemělo zůstat výsadou úzkého okruhu návštěvníků muzeí, ale mělo se stát součástí prostředí, v němž lidé žijí.
Mezi připomínaná díla patří také Le Pater, Muchovo zpracování modlitby Otčenáš z roku 1899. Cyklus propojuje křesťanskou tradici se zednářskou symbolikou a motivy krásy, pravdy a lásky. Výstava tím ukazuje i duchovní a symbolickou stránku autora, která se za pověstí „malíře secesních žen“ někdy ztrácí.
Významné místo má Muchův vztah k české národní identitě. Připomenut je například plakát Národní jednoty, jejímž cílem bylo podporovat české jazykové a historické vzdělávání, nebo návrhy československých poštovních známek. Mucha, narozený v Ivančicích, se po návratu do Čech v roce 1910 stále výrazněji obracel k tématům spojeným s českými a slovanskými dějinami.
Slovanská epopej a pokračování odkazu
Central Gallery nepředstavuje originální plátna Slovanské epopeje. Přibližuje ji prostřednictvím fotografické dokumentace, videa a knihy Jana Williama Drnka, která reprodukuje všech dvacet obrazů cyklu v měřítku 1:1. Slovanská epopej vznikala v letech 1912 až 1926 a její největší plátno přesahuje rozměry šesti metrů na výšku a osmi metrů na šířku.
Do současné koncepce jsou zařazeny také práce Jarmily Mucha Plockové, Muchovy vnučky. Její šperky a objekty z rytého skla navazují na přírodní tvary, ornamentální linie a důraz na detail, zároveň ale představují samostatnou současnou tvorbu, nikoli pouhou kopii Muchova stylu.
Návštěva v historickém domě
Galerie sídlí v domě U Bílého jednorožce, známém také jako Trčkovský dům, na rohu Staroměstského náměstí a Celetné ulice. Historie stavby sahá k románským základům dvou domů, později prošla gotickými a renesančními úpravami a v roce 1770 získala pozdně barokní fasádu. Samotná budova je kulturní památkou, takže návštěva spojuje výtvarný zážitek s poznáním jedné z výrazných staveb historického centra Prahy.
Muchova expozice se nachází ve druhém patře a její prohlídka zabere přibližně čtyřicet minut. Central Gallery je otevřena denně, zpravidla od 10 do 20 hodin; aktuální vstupné a podmínky je vhodné před návštěvou ověřit. Kromě Muchy zde galerie představuje také výstavy Salvadora Dalího a Andyho Warhola, takže lze během jedné návštěvy porovnat tři velmi odlišné přístupy k umění. Výhodou je i poloha přímo u Staroměstského náměstí, odkud lze po prohlídce pokračovat za dalšími pražskými památkami.