Obraz, který změnil pohled na malbu, najdete v prostředí jedné z nejvýznamnějších funkcionalistických staveb v Praze. Ve čtvrtém patře Veletržního paláce je vystavena Kupkova Amorfa. Dvoubarevná fuga z roku 1912 – dílo, které patří k prvním abstraktním obrazům představeným veřejnosti. Samotná návštěva ale nabízí mnohem víc než jediný slavný obraz.
Od české moderny k umění dlouhého století
Původně zamýšlená stálá expozice s názvem 1850–1900: České moderní umění už dnes není samostatnou prezentací. Národní galerie Praha ji v roce 2019 proměnila v širší celek 1796–1918: Umění dlouhého století. Nové pojetí rozšiřuje časový záběr i geografický kontext. České umění tak není uzavřeno samo do sebe, ale ukazuje se v souvislostech střední a celé Evropy.
Expozice čítá více než 450 děl od přibližně 150 autorů. Není postavena pouze na chronologickém řazení, ale na třech tematických okruzích: Člověk, Svět a Ideje. Návštěvník prochází malířstvím, sochařstvím i grafikou a sleduje, jak se v průběhu 19. století měnil vztah umělců k člověku, přírodě, společnosti i samotnému obrazu.
Mánes, Slavíček i evropské osobnosti
Českou část zastupují například Josef Mánes, Josef Navrátil, Karel Purkyně, Václav Brožík, Jakub Schikaneder, Vojtěch Hynais, Jan Preisler nebo Antonín Slavíček. K vidění je Mánesova Josefina z roku 1855, Navrátilův Vodopád Mumlavy v Krkonoších i Slavíčkova Břízová nálada. Vedle známých jmen se objevují také díla, která pomáhají pochopit proměnu českého umění od romantismu přes realismus až k symbolismu a moderně.
Důležitý je přitom evropský dialog. Česká díla doplňují práce autorů, jako byli Pablo Picasso, Gustav Klimt, Edvard Munch nebo Franz von Stuck. Právě toto sousedství umožňuje vnímat, co bylo na české scéně osobité a kde naopak zdejší umělci reagovali na širší dobové proudy. Munchův Tanec na břehu z roku 1900 tak není jen samostatným zahraničním příspěvkem, ale součástí příběhu o hledání nového výrazu.
František Kupka a cesta k abstrakci
Jedním z hlavních magnetů expozice je rozsáhlý soubor děl Františka Kupky, který pokrývá období od 90. let 19. století do 30. let 20. století. Kupkův vývoj ukazuje cestu od konkrétního zobrazení a symbolismu k nepředmětné malbě. Tento přerod nebyl náhlý: umělec postupně opouštěl potřebu zachycovat viditelný svět a soustředil se na rytmus, barvu, pohyb a vztahy mezi tvary.
Vrchol představuje Amorfa. Dvoubarevná fuga. Obraz tvořený barevnými oblouky a dynamickými liniemi nepředstavuje konkrétní scénu ani předmět. Přesto působí jako obraz pohybu a energie. Společně s dílem Amorfa. Teplá chromatika byl představen na pařížském Podzimním salonu v roce 1912. Kupka se tím zařadil mezi průkopníky abstraktního umění.
Sochy, grafika a příběh budovy
Expozice nezůstává jen u obrazů. Sochařství doplňují tematické oddíly věnované veřejné plastice, architektuře, pomníkům a náhrobkům. Dva komorní grafické kabinety zpřístupňují výběr z fondů Sbírky grafiky a kresby. Podle aktuální instalace mohou návštěvu doplnit také menší výstavy ve čtvrtém patře, například projekt Dřevo/řez, věnovaný barevnému dřevořezu kolem roku 1900, nebo prezentace spojené s Josefem Berglerem a Antonínem Slavíčkem. Jejich podoba a trvání se však mohou měnit.
Samotný Veletržní palác je nedílnou součástí zážitku. Budova vznikla v letech 1925–1928 podle návrhu Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse jako zázemí Pražských vzorkových veletrhů. Významná funkcionalistická stavba byla v roce 1974 těžce poškozena požárem a později přestavěna pro potřeby Národní galerie Praha. Velká dvorana, Malá dvorana i prostor Korza připomínají její původní účel a dramatickou historii.
Veletržní palác najdete na adrese Dukelských hrdinů 47 v Praze 7. Otevřeno bývá od úterý do neděle, přičemž jedna vstupenka platí pro všechny stálé expozice v budově. K paláci se snadno dostanete tramvají nebo metrem C na stanici Vltavská. Budova je bezbariérová a od roku 2023 je expozice zapojena také do audioprůvodce Národní galerie Praha.