České umění devadesátých let nebylo jen příběhem velkých změn po roce 1989. Bylo také dobou improvizace, kazet, subkultur, sci-fi, ručně vyráběných projektů a hledání způsobů, jak tvořit mimo zavedené instituce. Právě tuto atmosféru připomíná výstava Bezhlavý jezdec v galerii GHMP Zvon.
Skupina vznikla v roce 1996 na pražské Akademii výtvarných umění. Jejími členy byli Josef Bolf, Ján Mančuška, Jan Šerých a Tomáš Vaněk. Přestože se jejich umělecké přístupy lišily, spojoval je zájem o neoavantgardu, klasickou literaturu, fantastiku a subkulturní tvorbu. Důležitou roli měl také princip D.I.Y., tedy snaha obejít hotové mechanismy a vytvořit si vlastní způsoby práce i prezentace.
Čtyři umělci, žádný společný manifest
Bezhlavý jezdec nebyl skupinou s jednotným programem ani s jedním dominantním představitelem. Její identita vznikala spíše v debatách a střetech různých osobností. Právě napětí mezi kolektivním názvem a rozdílnými uměleckými cestami jednotlivých členů patří k hlavním tématům výstavy.
Retrospektivní výběr ukazuje tvorbu všech čtyř autorů a zasazuje ji do širšího kontextu české výtvarné scény 90. let. Tehdy se alternativní umění dostávalo do nového vztahu k reklamě, volnému trhu a nastupující popkultuře. Výstava proto nepůsobí jen jako návrat k určité generaci, ale také jako připomínka doby, kdy se rychle proměňovaly představy o svobodě, originalitě i kulturní otevřenosti.
Od sovětského westernu ke galerijnímu prostoru
Název skupiny odkazuje ke stejnojmennému sovětskému westernu ze 70. let a k románu Duch Llana Estacada, v němž vystupuje přízrak jezdce bez hlavy. Tato volba dobře vystihuje zálibu členů v literárních, filmových a populárních obrazech, které se mohou pohybovat mezi vážností, tajemstvím a nadsázkou.
Výstava v GHMP Zvon ale nezůstává pouze u historického ohlédnutí. Součástí jsou také nové nebo znovu vytvořené site-specific instalace připravené pro konkrétní prostory Domu U Kamenného zvonu. Návštěvník tak nesleduje jen dokumentaci někdejší skupiny, ale také její současné čtení a nové zásahy reagující na architekturu galerie.
Současné umění v gotickém paláci
Samotné místo dodává projektu výrazný rozměr. Dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí patří k nejvýznamnějším historickým domům v centru Prahy. Počátky jeho stavby sahají podle stavebně-historických průzkumů do druhé poloviny 13. století, ve 14. století pak byl přestavěn na reprezentativní městský palácový dům.
Po rekonstrukci dokončené v roce 1988 byl objekt přidělen Galerii hlavního města Prahy. Dnes vytváří působivý kontrast k projektům, které vyrůstají z prostředí pozdního socialismu a porevolučních devadesátek. Nové instalace tak mohou fungovat nejen jako doplněk retrospektivy, ale i jako dialog mezi současným uměním a historickou architekturou.
Výstava trvá do října
Expozici připravili kurátoři Sandra Baborovská a Vít Havránek. Havránek je zároveň autorem koncepce a architektonického řešení, na němž spolupracoval s Romanem Brychtou. K výstavě vyšel česko-anglický katalog o 320 stranách, který podle galerie přináší také dosud nepublikované práce a dokumenty, rozhovor s autory a odborný text o kulturním prostředí skupiny.
Bezhlavého jezdce lze v GHMP Zvon navštívit do 11. října 2026. Galerie na adrese Staroměstské náměstí 605/13 bývá otevřena od úterý do neděle mezi 10. a 20. hodinou. Konají se zde také komentované prohlídky, výtvarné dílny a edukační programy; jejich termíny a případnou rezervaci je vhodné před návštěvou ověřit. Základní vstupné činí 200 korun, budova však nemá bezbariérový přístup.