Alfons Mucha si fotografoval modely, hledal pomocí snímků správnou pózu, světlo i pohyb a své fotografie využíval jako podklady pro malby, ilustrace a litografie. Právě tato méně známá stránka jeho práce patří k hlavním tématům modernizované stálé expozice v pražské Central Gallery.
Galerie na Staroměstském náměstí představuje Muchu jako výrazně všestrannějšího autora, než jakého si většina návštěvníků spojuje pouze s ikonickými secesními plakáty. Vedle fotografií jsou k vidění ukázky plakátové a designérské tvorby, dekorativní publikace, práce spojené s českou identitou i současné objekty inspirované Muchovým odkazem.
Fotografie jako cesta k výslednému obrazu
Mucha fotografoval portréty, modely v ateliéru, inscenované výjevy, krajinu, architekturu i každodenní život kolem sebe. Dochovaly se skleněné i celuloidové negativy a dobové pozitivy, které dnes umožňují nahlédnout do jeho tvůrčího zázemí. Výstava podle svého zaměření ukazuje, že fotografie pro něj nebyla jen záznamem skutečnosti, ale především praktickou pomůckou při vzniku dalšího díla.
Umělec své snímky původně nepovažoval za samostatná umělecká díla. Záměrně je neupravoval ani nezdobil, a právě jejich bezprostřednost jim dnes dodává pozoruhodnou estetickou hodnotu. Návštěvník tak může sledovat, jak se z obyčejné studie modelu, gesta nebo světelné nálady rodil výtvarný motiv známý z Muchových obrazů a litografií.
Od Sarah Bernhardtové k Otčenáši
Jedno z tematických zastavení připomíná Muchovu spolupráci s francouzskou herečkou Sarah Bernhardtovou. Plakát pro inscenaci Gismonda z přelomu let 1894 a 1895 mu přinesl mezinárodní věhlas. Protáhlý formát, pastelová barevnost a svatozářovitý motiv kolem hlavy postavy vytvořily obraz, který se výrazně odlišoval od běžné dobové plakátové produkce.
Zajímavým exponátem je také plakát Kassa z roku 1908, vytvořený pro americkou herečku Leslie Carterovou. Mucha v něm navázal na styl svých plakátů pro Bernhardtovou, příběh zakázky však skončil nešťastně. Inscenace propadla, Carterová zbankrotovala a podle Mucha Foundation za práci nikdy nedostal zaplaceno.
Expozice připomíná rovněž knihu Otčenáš, známou ve francouzštině jako Le Pater, z roku 1899. Mucha v ní rozdělil modlitbu do sedmi částí a každou doprovodil obrazovým a dekorativním výkladem. Dílo propojuje křesťanské motivy, symbolismus a autorovy osobní duchovní představy. Vyšlo v 510 číslovaných výtiscích, z nichž 390 bylo francouzsky a 120 česky.
Design, který měl patřit do každodenního života
Mucha neusiloval pouze o krásný obraz na stěně. Věřil, že esteticky kvalitní a zároveň praktické předměty mohou být součástí běžného života. Svůj pohled na ornament a dekorativní tvorbu shrnul mimo jiné v publikacích Documents décoratifs z roku 1902 a Figures décoratives z roku 1905.
Documents décoratifs přinášely ornamenty, přírodní motivy a návrhy využitelné v architektuře, interiéru, řemesle i dekorativním umění. Publikace měla inspirovat další tvůrce a ukazuje, že Mucha přemýšlel o výtvarném stylu v širokých souvislostech. Jeho zájem se týkal také předmětů každodenní potřeby, obalů, interiérů a šperků.
Od pařížské secese k českým symbolům
Další část expozice sleduje proměnu Muchovy tvorby po návratu do Čech. Umělec se stále více věnoval podpoře české kultury a národní identity. Navrhoval československé poštovní známky, bankovky a další státní symboly. S tímto obdobím souvisí také Slovanská epopej, cyklus dvaceti velkoformátových obrazů, na němž pracoval přibližně osmnáct let.
Fotograf Jan William Drnek ve videu dokumentuje vznik velkoformátových fotografií Slovanské epopeje. Z těchto snímků vznikla publikace Epopej, která reprodukuje všech dvacet obrazů v měřítku 1:1 a váží přibližně dvanáct kilogramů. I zde se fotografie stává prostředkem, který pomáhá Muchovo dílo přiblížit současnému publiku.
Rodinný odkaz v novém materiálu
Současnou rovinu výstavy zastupuje Jarmila Mucha Plocková, Muchova vnučka, architektka a výtvarnice. Navrhuje šperky, skleněné objekty a další užitné předměty inspirované ornamenty, liniemi a přírodními motivy z Muchovy tvorby. Nejde přitom jen o mechanické opakování secesních vzorů, ale o jejich nové zpracování prostřednictvím současného designu a řemesla.
Central Gallery sídlí v historickém domě U Bílého jednorožce na adrese Staroměstské náměstí 15. Třípodlažní galerie nabízí vedle Muchy také stálé expozice Salvadora Dalího a Andyho Warhola. Muchova část zabere přibližně 40 minut a návštěvu lze spojit s prohlídkou dalších dvou pater. Otevřeno bývá denně od 10 do 20 hodin, aktuální vstupné a podmínky je však vhodné před návštěvou ověřit přímo u galerie.