Jen málokde se dá během jediného výletu tak přirozeně přecházet od zdobených selských usedlostí k rašeliništi. Soběslavsko-veselská blata mezi Soběslaví, Veselím nad Lužnicí a Bechyní představují krajinu, v níž se lidská práce, voda i příroda podepsaly výrazně a dodnes čitelně.
Vesnice jako živá galerie lidové architektury
Největší kulturní hodnotou oblasti jsou vesnice s dochovanými návsmi a zděnými zemědělskými usedlostmi z 19. století. Jejich štíty, brány a špýchary zdobí štukové ornamenty, rostlinné motivy i geometrické prvky. Právě bohatá výzdoba dala krajině její typický vzhled a stojí za oblíbeným označením selské baroko. Nejde však o jednotný historický sloh všech staveb, spíše o praktické pojmenování osobité lidové architektury jižních Čech.
Na podobě zdejších domů se podílely především zednické rody Šochů a Patáků. Jejich rukopis lze hledat v obcích Borkovice, Mažice, Zálší, Záluží, Klečaty, Komárov, Svinky nebo Vlastiboř. Většina usedlostí je soukromá a vesnice nejsou skanzenem. Právě v tom je jejich kouzlo: památkově cenné domy jsou součástí běžného života.
Mimořádně cenné je Záluží u Vlastiboře, které bylo v roce 1995 prohlášeno vesnickou památkovou rezervací. Usedlosti zde pocházejí převážně z 19. století a vytvářejí působivý celek. Pozornost si zaslouží také Svinky, kde náves doplňuje barokní kovárna s kaplí a zvoničkou. V Záluží lze navíc najít dům čp. 12 s pozdější secesní fasádou z roku 1928, která se od typické blatské výzdoby zřetelně liší.
Rašeliniště, která vyprávějí o vodě i těžbě
Druhou tvář Blat odhalí přírodní krajina kolem Borkovic. Borkovická blata nesou jméno podle „borek“, tedy hranolů rašeliny odřezávaných při někdejší těžbě. Člověk zdejší mokřady po staletí měnil také odvodňováním a zemědělským využíváním. Do širšího historického obrazu patří i Blatská stoka, vybudovaná v době Rožmberků, která přispěla k částečnému odvodnění a zúrodnění krajiny.
Dnes je důležitější opačný úkol: zachovat vodu a citlivá stanoviště. Evropsky významná lokalita Borkovická blata chrání přirozená dystrofní jezera a tůně, přechodová rašeliniště, třasoviště, rašelinné lesy i lišejníkové bory. Žije zde také vážka jasnoskvrnná. Přírodní památka Veselská blata má rozlohu přibližně 454 hektarů a chrání mimo jiné podmáčené louky, zatopené plochy a zbytky blatkových borů. Borkovická a Veselská blata přitom nejsou totožné právní jednotky, ale patří do stejného širšího přírodního celku.
Borkovická stezka vede přímo do mokřadů
Nejlepší způsob, jak zdejší přírodu poznat, nabízí naučná stezka Borkovická blata. Okruh měří přibližně 5,5 kilometru a na zhruba třiceti zastaveních přibližuje vznik rašeliniště, zdejší rostliny a živočichy i historii těžby. Část cesty vede po dřevěných povalových chodnících, které návštěvníka zavedou do míst, kam by se jinak kvůli podmáčenému terénu nedostal.
Stezka byla otevřena už v roce 1980 díky spolupráci ochránců přírody, učitelů, studentů a dalších dobrovolníků z regionu. Vstupním místem bývá parkoviště u silnice mezi Mažicemi a Vesci, v blízkosti Borkovic. K samotnému okruhu je od něj potřeba dojít ještě přibližně jeden až jeden a půl kilometru. Na celý výlet je vhodné vyhradit si podle tempa a počtu zastavení zhruba dvě až tři hodiny.
Po dešti nebo během delšího vlhkého období se hodí pevná obuv a zvýšená opatrnost. Aktuální stav povalových chodníků je lepší před cestou ověřit. V chráněném území je nutné držet se vyznačené trasy, nevstupovat do mokřadů mimo povolená místa a nesbírat přírodniny.
Na kole nebo pěšky mezi blatskými obcemi
Architekturu lze spojit s přírodou při putování mezi jednotlivými návsmi. Tematická cyklotrasa Greenway selského baroka propojuje blatské obce a přírodní cíle v okruhu dlouhém přibližně 35 až 36 kilometrů, podle zvolené varianty. Pěší trasa Po stopách selského baroka vede například přes Veselí nad Lužnicí, Borkovice, Záluží, Mažice, Zálší, Klečaty, Komárov, Svinky a Vlastiboř. Uváděné varianty měří zhruba 22 až 26 kilometrů a vedou převážně rovinatou krajinou po zpevněných cestách.
Nejhezčí je nespěchat. Prohlédnout si náves, vnímat rozdíly ve výzdobě štítů, pokračovat mezi poli a loukami k rašeliništi a nakonec se vrátit k vesnickým domům, které nejsou kulisou, ale dodnes fungují. Soběslavsko-veselská blata tak nabízejí výlet, při němž se historie, lidová architektura a živá příroda potkávají v jediné rovinaté jihočeské krajině.