Stovky nízkých pahorků v okolí Božího Daru nejsou obyčejné nerovnosti terénu. Vznikly při hledání cínovce v náplavech zdejších potoků a dodnes připomínají, jak výrazně dokázala hornická činnost proměnit krušnohorskou krajinu. Když se člověk při procházce podél říčky Černé zastaví a začne si jich všímat, otevírá se mu příběh těžby, který se neodehrával jen hluboko pod zemí.
Stopy po rýžování v údolích potoků
Sejpy vznikaly přemísťováním a propíráním říčních náplavů. Cílem bylo získat kasiterit, tedy cínovec – minerál obsahující cín. Při práci zůstával materiál, který už pro získávání rudy nebyl potřebný, a z něj se postupně skládaly pahorky ze štěrkopísku a úlomků hornin. Najdeme v nich také křemennou žilovinu a zrna křemene, živce či slídy.
Nejde o rovnoměrnou řadu navršenou podél každého toku. Skupiny pahorků se objevují tam, kde se cínovec v říčních sedimentech přirozeně soustředil. Nejvíce jich leží v okolí říčky Černé, Božídarského potoka a jejich přítoků. Některé vrcholky vystupují až zhruba 2,5 metru nad okolní terén, takže jsou dobře patrné, zvlášť když člověk ví, na co se dívá.
Krajina, kterou utvářel krušnohorský cín
Intenzivní rýžování v okolí Božího Daru se podle městských informačních materiálů spojuje s obdobím 16. až 18. století. V širší oblasti Krušných hor patřilo získávání rudy z náplavů k dřívějším způsobům dobývání cínu; později se významnou součástí hornictví stalo také hlubinné dobývání cínových rud. Sejpy tak zachycují jednu z kapitol dlouhého příběhu místního hornictví.
Zachované pahorky lemují přibližně dvoukilometrový úsek Černé a zhruba 920 metrů jejího bezejmenného pravostranného přítoku. Některé další úseky mohly být v průběhu času zarovnány, a dnešní podoba proto nemusí zachycovat celý původní rozsah rýžování. Celková plocha sejpů v okolí Božího Daru se uvádí jako více než 250 tisíc metrů čtverečních. Patří k nejrozsáhlejším souborům svého druhu v Krušných horách i v České republice.
Jiné podloží, jiná vegetace
Sejpy jsou zajímavé nejen jako pozůstatek lidské práce. Jejich štěrkopískový povrch vytváří odlišné podmínky než okolní terén, a proto se na něm uchytila také jiná vegetace. Na vrcholcích pahorků se mohou vyskytovat například vřes, brusinka, šicha černá, vlochyně, kociánek dvoudomý nebo kostřava červená.
Právě spojení hornické minulosti a přírodních poměrů dělá z místa víc než jen soubor starých navážek. Člověk tu může sledovat, jak historická činnost zanechala stopu nejen ve tvaru krajiny, ale také v podmínkách, které ovlivňují její dnešní podobu. Sejpy přitom nejsou monumentální stavbou ani dramatickou ruinou – jejich příběh se skládá z drobných pahorků rozptýlených mezi potoky a zelení.
Jak sejpy poznávat při výletě
Pahorky lze pozorovat v krajině podél Černé a v okolí Cínové stezky, která vede směrem k osadám Myslivny a Ryžovna. Nejde o jedno místo s přesnou adresou, ale o širší krajinný celek. Při plánování výletu je proto vhodné ověřit si aktuální trasu a podmínky pohybu v terénu.
Nejlepší je vnímat sejpy jako citlivou součást krajiny: držet se přístupných cest a nepoškozovat pahorky ani rostliny, které na nich rostou. Stačí zpomalit a porovnat jejich tvar s okolním terénem. V nenápadných vyvýšeninách se pak dá přečíst, jak se v Krušných horách po staletí hledal cín – a jak se krajina dokázala proměnit v živou paměť této práce.