V Budišově nad Budišovkou se historie těžby neodehrává jen ve vitrínách. Muzeum břidlice sídlí v památkově chráněné budově bývalého barokního mlýna z první poloviny 18. století. Právě kontrast mezi někdejším vodním provozem a expozicí věnovanou dobývání horniny dává návštěvě zvláštní kouzlo. Z muzea lze navíc vyrazit přímo do krajiny, kde po břidlicovém průmyslu zůstaly haldy, zatopené jámy i pozůstatky důlních děl.
Od stříbra a olova k jílové břidlici
Budišov vznikl patrně na konci 13. století jako hornická osada u nalezišť stříbrných a olověných rud. Písemně je město doloženo už roku 1301. Kovové rudy tedy stály u jeho počátků, průmyslový význam oblasti však později výrazně podpořila jílová břidlice.
Její těžba se v moravskoslezském kulmu výrazně rozvíjela v 19. století. Nejprve se dobývalo především v povrchových lomech a lůmcích, později přibyla hlubinná těžba. K podzemnímu dobývání vedla mimo jiné nižší kvalita materiálu u povrchu a také klimatické podmínky. Na konci 19. století pracovalo v těžbě a zpracování břidlice na Budišovsku a Vítkovsku podle regionálního vymezení více než 2500 lidí. Jiné přehledy uvádějí pro širší oblast přes tisíc pracovníků, čísla se proto vztahují ke konkrétnímu území a prameni.
Hornina, která se dostala do každodenního života
Muzeum břidlice, založené v roce 1996, nepředstavuje pouze samotné dolování. Návštěvníky provází vznikem horniny, její těžbou, zpracováním i širokým využitím. Břidlice sloužila především jako střešní krytina a stavební materiál, ale její vlastnosti umožnily výrobu řady menších předmětů.
Ve vitrínách jsou břidlicové hodiny, školní tabulky a pisátka, nechybějí vzorky hornin ani zkameněliny rostlin a živočichů. Pohled do práce horníků doplňuje důlní nářadí, zbytky kolejnic a důlní vozíky. Expozice tak ukazuje celý řetězec: od horniny ukryté v zemi přes namáhavou práci až po výrobky, které bývaly součástí domácností, škol a staveb.
V roce 2013 prošlo muzeum rozsáhlou rekonstrukcí. Přibyly informační panely a zpřístupnila se také část nižšího patra zaměřená na využití břidlice v běžném životě. Součástí návštěvy je krátký dokument o práci v břidlicovém dole a komentovaná prohlídka. V malé štípárně si lze za vhodných podmínek vyzkoušet štípání břidlice, například při výrobě jednoduchého břidlicového srdce.
Stezka mezi haldami a zatopenými lomy
Muzeum je dobrým začátkem pro poznávání širšího Budišovska. Naučná břidlicová stezka vede kolem zaniklých důlních děl, hald a jezírek, která vznikla zatopením starých těžebních jam. Při vhodných podmínkách mohou návštěvníci v terénu narazit také na zkameněliny. Trasa má nástupy u muzea, železniční stanice Budišov nad Budišovkou, ve Svatoňovicích a v Čermné ve Slezsku.
Důležitou kapitolou jsou Staré Oldřůvky, dnes místní část Budišova. Ve druhé polovině 19. století se zde těžila olověná ruda a fungovaly dva břidlicové lomy. Historický Břidlicový důl Staré Oldřůvky byl znovu otevřen v roce 1971, kdy se na průzkumných pracích podíleli lidé, kteří začínali ručně a bez mechanizace. V prostoru Nových Oldřůvek se připravoval také záměr zpřístupnit podzemní lom Jezerní důl. To však samo o sobě neznamená, že je dnes veřejnosti otevřený.
Co vědět před návštěvou
Muzeum najdete na adrese Na Mlýnské strouze 230 v Budišově nad Budišovkou. Provoz bývá sezonní a jeho režim se může měnit, proto je před cestou rozumné ověřit aktuální informace u města. Mimo běžnou otevírací dobu lze pro větší skupiny objednat individuální prohlídku.
Výlet se vyplatí spojit s pěší cestou po naučné stezce. Ta vede převážně přírodním terénem, a hodí se proto pevná obuv. Staré důlní prostory nejsou automaticky přístupné a kvůli poddolovanému území je nutné respektovat značení, bezpečnostní pokyny a zákaz vstupu do nepřístupných míst. Budišovské muzeum tak není jen zastávkou za deštivého dne, ale branou do krajiny, v níž se technická historie dodnes čte z jejích tichých hald a jezírek.