Haldy zarostlé vegetací, tmavá lomová jezírka a nenápadné vstupy do starých štol. Okolí Budišova nad Budišovkou v Nízkém Jeseníku ukazuje, jak výrazně může těžba proměnit krajinu. Břidlicová stezka vede po stopách jílových břidlic a spojuje přírodní zajímavosti s pozůstatky průmyslové historie.
Současná síť má podle informací města přibližně 50 kilometrů. Nejde však o jediný uzavřený okruh – trasu lze zkracovat pomocí značených spojek a vybrat si část podle kondice, počasí i způsobu pohybu. Původní trasa bývala kratší, uvádělo se přibližně 31 až 33 kilometrů. Stezka je určená pěším i cykloturistům, některé úseky ale vedou po lesních a polních cestách nebo po komunikacích, takže se kvalita povrchu mění.
Začít lze v muzeu i u železnice
Přirozeným výchozím bodem je Budišov nad Budišovkou a zdejší Muzeum břidlice. Sídlí v památkově chráněné budově bývalého barokního mlýna z první poloviny 18. století a funguje jako vnitřní část příběhu, který stezka vypráví venku v krajině. Expozice představuje geologické vzorky, břidlicovou krytinu, nářadí, hodiny, školní tabulky, pisátka i fosilie rostlin a živočichů.
V zahradě muzea čeká umělá ukázka štoly, břidlofon nebo venkovní kaligrafická dílna. Ve štípárně si lze vyzkoušet, jak se břidlice rozděluje na tenké pláty, a vytvořit si drobný výrobek. Pro návštěvu muzea je vhodné předem ověřit aktuální otevírací dobu; kapacita prohlídek je omezená.
Stezka má několik nástupních míst. Kromě muzea a železniční stanice Budišov nad Budišovkou jsou to také Svatoňovice a Čermná ve Slezsku. Vlaková trať ze Suchdola nad Odrou tak umožňuje naplánovat výlet bez auta a projít jen vybranou část trasy.
Štoly, haldy a zatopené lomy
Jedním z pozoruhodných míst je lokalita Woodboys, přibližně dva kilometry jihovýchodně od Budišova na pravém břehu Budišovky. Naproti se nachází důl Staré Oldřůvky. Těžba zde podle místních podkladů probíhala pravděpodobně od 19. století do doby kolem roku 1945. Záměrem bylo zpřístupnit staré důlní dílo jako podzemní muzeum.
U Starooldřůvského mlýna se nachází štola V zátočině dlouhá zhruba 180 metrů a důl Willibaldzeche, spojovaný s těžbou olověných a stříbrných rud. Místní tradice jej klade do velmi starého období, snad až do doby Václava II.; toto datování však nelze brát jako bezpečně doložený fakt. Okolí zaujme také pravoúhlým meandrem Odry, kamennými žebrovími a kamennými moři.
V úseku Staré Oldřůvky–Na Skalce jsou patrné dvě staré hlubinné jámy, zbytky těžních staveb a břidlicové opěrné zdi. Z haldy se otevírá výhled do okolí a ve vytěženém materiálu se podle místních informací mohou objevovat zkameněliny. Další štoly se nacházejí pod Starými Oldřůvkami a u Nových Oldřůvek, kde těžba skončila v roce 1993.
Krajina, která se po těžbě proměnila
U Čermenského mlýna a takzvaného Rodriguesova hrobu zůstaly hlubinné jámy, rozsáhlé haldy a zatopené důlní prostory. V oblasti Dřevěné štoly a Žlutého květu návštěvníci narazí na další důlní díla, ruiny hornických staveb a lomová jezírka. Dřevěná štola má být dlouhá asi 130 metrů a obsahuje dvě komory, Žlutý květ je kratší průzkumné dílo.
Černý důl, uváděný také jako Třípatrový důl nebo Black Hill, připomíná těžbu štípatelných jílových břidlic. Uvádí se zde výskyt netopýrů, přesný právní status ochrany lokality je však před návštěvou vhodné ověřit. Stejně tak není možné automaticky počítat se vstupem do štol, zatopených jam nebo s potápěním. Výstražné tabule a zákazy vstupu mají přednost před dobrodružností.
Výlet po značení, ne do podzemí
Břidlicová stezka je zajímavá právě tím, že neukazuje jen jednotlivé památky, ale celou krajinu vytvořenou těžbou. Břidlice tu není abstraktní geologický pojem: promítla se do střech, školních pomůcek, hodin i každodenní práce horníků. Součástí širší Krajiny břidlice jsou také další naučné trasy v okolí Budišovska, Vítkovska a Oderska.
Trasa je značena bílým čtvercem se zeleným příčným pruhem. Před cestou je dobré zvolit konkrétní úsek, počítat s převýšením a vzít v úvahu, že některé cesty nejsou vhodné pro každý typ kola. Nejbezpečnější je vnímat stezku jako venkovní muzeum: objevovat její okolí z povrchu, respektovat omezení a nechat podzemní prostory jejich tajemství.