Jen asi půl kilometru východně od Chvalkovic, u silnice směrem na Nemochovice, se mezi okolní krajinou rýsuje válcová cihlová stavba. Větrný mlýn, někdy označovaný jako Vítkův, tu byl postaven v roce 1873 a dodnes patří k nejzajímavějším technickým památkám Vyškovska. Na první pohled zaujme především svou podobou, ještě zajímavější je však jeho příběh: během provozu se musel přizpůsobit tomu, že vítr přestal být spolehlivým zdrojem energie.
Stavba, která využívala sílu větru
Chvalkovický mlýn je zděný mlýn holandského typu, postavený z pálených cihel. Má kruhový půdorys o průměru přibližně osm metrů a dosahuje výšky kolem jedenácti metrů. Válcovou stavbu završuje kuželová střecha krytá šindelem. Ta nebyla pevnou součástí zdiva – bylo možné s ní otáčet tak, aby se větrné lopatky nastavily proti proudícímu vzduchu.
Uvnitř se zpracovávalo především žito a pšenice. Dochované popisy zmiňují šrotovník, válcovou stolici a loupačku. Mlýn měl dvě mlýnská složení, jejichž chod se přenášel pomocí transmisí od spodní části objektu. Nešlo tedy jen o působivou stavbu v krajině, ale o promyšlené výrobní zařízení, které mělo obsluhovat místní zemědělské zázemí.
Vítkův mlýn a rodinné řemeslo
Zakladatelem i prvním mlynářem byl Josef Vítek. Mlýn zůstal spojen s jeho rodinou i v dalších desetiletích a v mlynářském řemesle pokračoval také Jan Vítek, který provoz převzal v roce 1920. Rodinná kontinuita je pro místo důležitá dodnes – současný majitel je potomkem původního mlynáře a objekt postupně opravuje.
Také díky této návaznosti se zachoval nejen samotný plášť stavby, ale i povědomí o jejím původním účelu. Chvalkovický mlýn nepůsobí jako izolovaná historická kulisa. Je připomínkou konkrétního hospodářského provozu, v němž se po generace spojovala práce lidí, místní úroda a energie získaná z krajiny.
Když vítr nestačil
Osud mlýna výrazně ovlivnila proměna okolí. Větrné podmínky se postupně zhoršovaly, mimo jiné kvůli vzrostlému borovicovému lesu na hřebeni nad mlýnem. Stromy omezily přístup vhodného větru a provoz se nemohl spoléhat jen na počasí.
Řešením se stal pomocný motor. V roce 1918 byl instalován benzínový motor, který později prošel úpravou na spalování koksu. Mlýn tak získal větší provozní jistotu a jeho fungování už nebylo vázáno výhradně na sílu a směr větru. Právě tato technická proměna dává stavbě mimořádnou vypovídací hodnotu: ukazuje, jak se tradiční zařízení snažilo obstát v době, kdy venkovské provozy postupně přijímaly nové zdroje energie. Před definitivním ukončením činnosti se uvažovalo také o instalaci elektromotorů.
Od provozního zařízení k památce
Mlýn ukončil provoz v roce 1941, za období Protektorátu, a podle dostupných podkladů už nebyl obnoven. Následovala desetiletí, během nichž objekt postupně chátral. Důležitým krokem k jeho záchraně byla rekonstrukce střechy a lopatek v roce 2004. Opravy pokračují postupně i dnes.
Největší hodnotou stavby je kombinace několika dochovaných prvků: válcového cihlového tělesa, otočné střechy, větrného mechanismu a pozůstatků technologického vybavení. Společně vyprávějí o vývoji venkovského mlynářství lépe než samotný obrys budovy.
Co čeká návštěvníka
Větrný mlýn stojí u cesty z Chvalkovic směrem na Nemochovice a běžně není volně přístupný. Při běžné návštěvě je proto třeba počítat především s prohlídkou zvenčí a respektovat soukromí i stav objektu. Příležitostně se však mohou konat organizované prohlídky. V květnu 2026 se mlýn výjimečně otevřel veřejnosti v rámci Dne otevřených mlýnů a návštěvníci si mohli prohlédnout také technologii uvnitř.
Aktuální možnosti vstupu je vhodné ověřit před cestou. I bez prohlídky interiéru však mlýn stojí za zastavení: v krajině připomíná dobu, kdy se průmyslové změny neodehrávaly jen ve městech, ale také v malých obcích a na jejich okrajích.