Barokní věž v Cítolibech je na první pohled snadné považovat za drobnou zámeckou stavbu. Její podstata však byla technická: uvnitř fungovala čerpací stanice, která zásobovala vodou místní zámek. Z někdejšího zařízení se dochovaly především stavební stopy, díky nimž lze alespoň v hrubých rysech rekonstruovat, jak vodárna pracovala.
Vodní kolo místo ozdobného prvku
V přízemí věže se nacházelo vodní kolo. To pohánělo pumpu, která vytlačovala vodu do nádrže ve vyšším patře. Věž tak nebyla jen obalem pro techniku: její výška a vnitřní uspořádání souvisely přímo s úkolem dopravit vodu vzhůru a dále ji rozvádět v rámci zámeckého vodovodu.
Původní stroje se nedochovaly, takže návštěvník dnes neuvidí vodní kolo ani čerpadlo v provozní podobě. V přízemí ale zůstaly zaznamenány stopy, které na někdejší zařízení odkazují. K technickému zázemí patřila také vodní stoka; do jejího bývalého prostoru vedl vstup v suterénu. Právě sklep a spodní část věže připomínají, že vodárenský systém nebyl pouze souborem strojů, ale také soustavou stavebních prostor a cest pro vodu.
Stavba z první poloviny 18. století
Přesný rok vzniku není spolehlivě doložen. Odborný památkový katalog řadí věž mezi stavby vzniklé před rokem 1727, kdy se objevuje její první přímá zmínka. Výstavba po roce 1717 se uvádí jako pravděpodobná, nikoli jako jistota. Bezpečné je tedy mluvit o stavbě z počátku 18. století.
Věž má čtvercový půdorys, tři podlaží a směrem vzhůru se zužuje. Na severní straně k ní přiléhá schodišťový přístavek. Střechu tvoří stanová konstrukce krytá pálenými taškami typu bobrovka. Fasády člení sokl, římsy a lizénové rámy, které kombinují hladké a hruběji strukturované plochy. I technický objekt tak dostal podobu odpovídající baroknímu prostředí, v němž stál.
Co prozrazuje dnešní vzhled
Změny jsou patrné také na oknech. Vnější okenní výplně v rovině fasády dnes chybějí, zatímco vnitřní okna jsou novodobá. Technologické vybavení, které by vysvětlilo chod vodárny přímo na místě, se nedochovalo. Zůstává proto důležité číst stavbu jako celek: její výšku, sklep, přístavek i dochované stopy po vodním kole.
Na střeše je korouhvička s letopočtem 1885. Samotný nápis ale neříká, jaké práce se v daném roce na věži případně uskutečnily, a nelze ho proto považovat za doložené datum přestavby. Je to zajímavý detail, nikoli jednoznačný záznam stavební historie.
Od vodárny k památce
Věž přestala definitivně sloužit vodárenskému účelu ve 20. letech 20. století. Později její prostory využívala mimo jiné klubovna. Od roku 1958 je podle dostupných údajů památkově chráněna. Její význam dnes nespočívá v dochovaných strojích, ale v tom, že si zachovala čitelnou podobu někdejšího technického zařízení a připomíná, jak se v minulosti řešilo zásobování zámeckých areálů vodou.
Najdete ji na Tyršově náměstí 46 v Cítolibech. Zda je možné vstoupit dovnitř, se nepodařilo potvrdit, proto je vhodné návštěvu interiéru předem ověřit a nepočítat s volným přístupem. I zvenčí však věž nabízí pohled na méně obvyklý typ památky: stavbu, jejíž architektura sloužila konkrétnímu technickému úkolu.