Malované žudro u vchodu, dřevěné stropy a za nimi pokoje zařízené jako domácnost minulých generací. Muzeum Lanžhot zaujme tím, že příběh Podluží nepředstavuje jen prostřednictvím vystavených věcí. Samotný dům na Kostické ulici je kulturní památkou a jeho zachované stavební prvky pomáhají pochopit, v jakém prostředí se kdysi žilo.
V jednom ze stropních trámů jsou vyznačeny rok pořízení a iniciály majitele. Nejstarší uvedený letopočet je 1857. Při prohlídce tak návštěvník nevnímá dům pouze jako schránku pro sbírky, ale také jako součást expozice: jeho materiály a uspořádání dávají vystavenému nábytku i předmětům každodenní potřeby konkrétní kontext.
Od předsíně až do velké jizby
Expozice vede několika částmi domu. V předsíni jsou starý nábytek a součásti krojového oblečení, menší místnost je upravena jako kuchyně. Největší prostor představuje jizba, tedy hlavní obytná místnost tradičního domu. Najdeme v ní malované postele, truhlu, stůl, lavice i kolébky.
Takové uspořádání pomáhá představit si domácnost jako celek. Jednotlivé kusy vybavení tu nejsou jen seznamem starožitností: ukazují, jak se v domě odpočívalo, ukládaly věci nebo staralo o děti. Muzeum tak nabízí spíš obraz každodenního života než přehlídku výjimečných předmětů.
Kroj jako výraz místní identity
Výraznou část sbírek tvoří lanžhotské kroje. Na figurínách jsou představeny různé podoby oděvu, mimo jiné děvčice v rožkách a šatce i postavy ve slavnostním kroji. Oděvy připomínají, že kroj nebyl pouze dekorativním kostýmem, ale součástí místních zvyků a způsobem, jak se lidé představovali při významných příležitostech.
Vedle oděvů muzeum uchovává nástroje používané v domácnosti i při řemeslech a také předměty z vykopávek. Sbírka tak propojuje několik oblastí života: práci, bydlení i slavnostní chvíle. Krojová část navíc ukazuje, jak důležitou roli má v poznávání Podluží místní tradice a její konkrétní podoba.
Práce pokračovala i na dvoře
Obraz života na venkově nekončí uvnitř domu. Pod přístřeškem ve dvoře jsou umístěny staré zemědělské stroje, například mlátička, fukar, sečkovice nebo lejta. Ty doplňují domácí expozici o pohled na práci, která se odehrávala mimo obytné místnosti a určovala rytmus hospodářství.
Ve dvorní místnosti se konají také krátkodobé výstavy. Muzeum tak může vedle stálého pohledu na tradiční bydlení nabídnout i proměnlivý program. Celek je příjemně komorní: návštěvník se přesouvá od interiéru k hospodářskému zázemí a postupně si skládá představu o tom, jak spolu domácnost, řemeslo a zemědělství souvisely.
Muzeum, které se připravuje na další kapitolu
Muzejní a vlastivědný kroužek, z jehož sbírek muzeum vyrostlo, vznikl v roce 1959. Samotné muzeum bylo vybudováno v roce 1994 a nejprve sídlilo v bývalé hájence za farou. Do historického domu na Kostické ulici se přestěhovalo v roce 2003.
Město připravilo revitalizaci, kterou plánovalo realizovat v roce 2026. Záměr zahrnuje restaurování části mobiliáře, nové zázemí s elektronickým audioprůvodcem a zabezpečenou prezentaci krojů. Počítá také s využitím sálu a venkovních prostor pro výstavy, workshopy, projekce či kulturní akce. Není však jisté, zda už byly práce dokončeny ani jaký mají vliv na návštěvní provoz.
Muzeum Lanžhot je dobrým zastavením pro ty, kdo chtějí poznávat jižní Moravu nejen skrze její krajinu, ale také skrze podobu běžného života v minulosti. Otevírací doba je sezónní a údaje zveřejněné městem mohou být zastaralé; před cestou je proto vhodné ověřit aktuální provoz přímo u města. Prohlídku větší skupiny lze podle města domluvit také mimo běžnou otevírací dobu.