Nešlo jen o hledání ukrytých klíčů a řešení číselných kódů. Faust Enigma na pražském Smíchově stavěla únikovou hru jako malé divadelní dobrodružství, v němž se hráči ocitli uvnitř známé legendy o učenci, alchymistovi a jeho smlouvě s ďáblem. Jejich úkolem bylo během jediné hodiny sledovat stopy, rozplétat tajemné vzkazy a pokusit se osvobodit Faustovu duši.
Legenda místo obyčejné místnosti
Faustův příběh patří k motivům, které se v evropské kultuře vracejí po staletí. Nejde o přesně doložený životopis konkrétního člověka, ale o literární a mytologickou představu učence, jenž kvůli poznání a moci překročí hranice běžného světa. Právě tento motiv se stal základem pražské hry.
Hráči se podle archivního popisu vydávali po stopách Faustova osudu a postupně odkrývali souvislosti mezi jednotlivými úkoly. Čekaly na ně kvízy, šifry a vzkazy, které nebyly pouze samoúčelnými hádankami. Měly posouvat děj a vytvářet pocit, že tým skutečně proniká do tajemství dávného alchymisty.
Únikovka s divadelní atmosférou
Nejzajímavějším prvkem Faust Enigmy bylo propojení escape game s divadlem. Výsledný zážitek měly dotvářet scénografie, hudba, světelné efekty i technické mechanismy. V některých okamžicích tak nešlo jen o to, co hráči objeví, ale také o to, jakým způsobem se před nimi prostor promění.
Do hry byly zapojené i herecké prvky. V roli Fausta byl uváděn herec Petr Mikeska, který se podílel také na vzniku hry. Výtvarné řešení připravila Agnieszka Pátá-Oldak a technické vynálezy měl na starosti Jan Kubín. Díky tomu Faust Enigma mířila spíše na návštěvníky, kteří vedle logických úkolů oceňují také atmosféru, příběh a nápaditou scénu.
Šedesát minut pro celý tým
Hra byla navržena jako týmová výzva pod časovým tlakem. Jedna herní hodina nabízela dost prostoru na hledání souvislostí, zároveň ale nutila hráče rychle se domlouvat a rozdělit si pozornost. Někdo mohl prohledávat prostor, jiný luštit symboly a další člen týmu si všímat detailů v příběhu.
Pro úspěch neměly být potřeba speciální znalosti. Důležitější byla fantazie, intuice, logické uvažování a obyčejný selský rozum. Jako ideální počet se historicky doporučovali čtyři až pět hráčů, hra však byla koncipována i pro menší skupiny. Některé katalogy uváděly možnost až šesti účastníků, proto je při případném obnovení provozu vhodné ověřit aktuální podmínky předem.
Faust se hodil především pro dospělé a starší děti či dospívající v doprovodu dospělých. Úplně malé děti nebyly hlavní cílovou skupinou, mimo jiné kvůli temnému příběhu a intenzivnější atmosféře.
Smíchovská stopa a důležitá poznámka k návštěvě
Provozovna Enigma Prague sídlila v suterénu domu na adrese Svornosti 888/18 v Praze 5 – Smíchově. Historicky se návštěva domlouvala předem a prostor neměl vlastní parkování ani bezbariérový přístup. Tyto údaje se však vztahují k dřívějšímu provozu, stejně jako archivní ceny a kontaktní informace.
Aktuální dostupnost Faust Enigmy není jistá. Zatímco webová prezentace hry může být dohledatelná, některé katalogy uvádějí ukončení nebo neaktivitu provozovny, případně rekonstrukci. Před cestou do Prahy je proto nezbytné ověřit, zda se hra skutečně koná, zda se nezměnila adresa a jaké jsou současné rezervační podmínky.
Faust Enigma tak dnes představuje především zajímavou kapitolu pražské historie únikových her. Ukazuje, že poznávání města nemusí znamenat jen prohlídku památek: pražské legendy lze převést také do interaktivního zážitku, v němž se potkává logika, divadlo, technika a staré příběhy.