Stavba, která měla vzdělávat republiku
Dům zemědělské osvěty v Slezské ulici nevznikl jako běžná administrativní budova. Jeho úkolem bylo soustředit instituce, které měly podporovat vzdělávání, výzkum a praktický rozvoj československého zemědělství. Podnět ke vzniku domu vzešel od Edvarda Reicha, spoluzakladatele Československé zemědělské akademie. Návrh svěřili architektu Josefu Gočárovi.
Stavba rostla v letech 1924 až 1926 a slavnostně otevřena byla 28. října 1926, v den osmého výročí vzniku Československa. Ještě před dokončením ji v červenci navštívili prezident Tomáš Garrigue Masaryk a ministerský předseda Antonín Švehla. Už tehdy bylo zřejmé, že nejde jen o nový dům, ale o reprezentativní centrum oboru, který měl pro mladý stát velký hospodářský význam.
Cihla, výrazné nároží a inspirace z Nizozemska
Gočár navrhl nárožní trojkřídlou budovu na podkovovitém půdorysu. Její hlavní účinek spočívá v práci s hmotou a materiálem: fasády zůstaly z neomítaného režného zdiva a pravidelný rastr lizén jim dodává řád i rytmus. Nároží působí jako přirozená dominanta křižovatky, zatímco převýšené schodišťové rizality zvýrazňují vertikálu stavby.
Architekt se při návrhu inspiroval také holandskou architekturou. Dům bývá popisován jako dílo s expresivně puristickými a zároveň funkcionalistickými rysy. Právě proto je zajímavý i v širším příběhu Gočárovy tvorby: ukazuje období, kdy se jeho architektura postupně odpoutávala od starších dekorativních přístupů a směřovala k modernějšímu, úspornějšímu výrazu.
Pozornost si zaslouží rovněž detaily, které by při běžném průchodu kolem domu mohly zůstat přehlédnuté. Původní vstupní dveře doplňují dekorativní mříže, vlysy a ženské masky. Sochař Otto Gutfreund vytvořil pro fasádu pískovcové reliéfy nad severním a jižním portálem. Instalovány byly v roce 1927 a představují alegorie Obilnářství a Vinařství.
Uvnitř pokračuje příběh zemědělské osvěty
Architektura Domu zemědělské osvěty nekončí u fasády. V interiéru se dochovala řada cenných řemeslných prvků, které připomínají dobu vzniku budovy i důraz, jaký prvorepublikové instituce kladly na reprezentativní veřejné prostory. Ve vestibulu se nachází také pamětní deska vynálezců ruchadla, bratranců Veverkových, jejímž autorem je sochař Jan Lauda.
Nejvýraznějším pokračováním původního poslání domu je Knihovna Antonína Švehly. Dnes je součástí Ústavu zemědělské ekonomiky a informací a zaměřuje se na zemědělství, lesnictví a potravinářství. Její fond čítá více než milion publikací. Institucionální materiály ji označují za největší odbornou zemědělskou knihovnu v České republice a jednu z největších na světě; někdy se uvádí také třetí místo v celosvětovém srovnání, jehož přesná metodika však není blíže vysvětlena.
Dům tak není pouze historickou kulisou. Několik zemědělských institucí v něm působí dodnes a knihovna zůstává živým odborným pracovištěm. Návštěvník zde může vnímat kontinuitu mezi prvorepublikovou představou o vzdělávání a dnešní péčí o specializované znalosti.
Den architektury nabídne pohled za běžnou fasádu
V sobotu 3. října 2026 se Dům zemědělské osvěty zařadí do programu festivalu Den architektury. Komentovanou prohlídku má vést Jan Huml, zaměstnanec Knihovny Antonína Švehly. Výklad se zaměří na historii budovy, Gočárovo řešení, fasádní reliéfy, dochované interiérové detaily i fungování knihovny.
U této akce je vhodné ověřit aktuální informace těsně před návštěvou. V dostupných programových údajích se liší začátek prohlídky, kde se objevuje 11 i 13 hodin, a proměnit se může také kapacita nebo možnost rezervace. Místem setkání je Dům zemědělské osvěty na adrese Slezská 100/7 v Praze 2 – Vinohradech.
Prohlídka může být dobrou příležitostí všimnout si stavby jinak než při rychlé cestě městem. Gočárův dům spojuje výraznou architekturu, dějiny první republiky a instituci, která si i po desetiletích uchovala původní odborný směr. Právě tato kombinace z něj dělá jedno z pozoruhodných míst pražské moderní architektury.