Historická budova Divadla na Vinohradech má za sebou poslední představení. To se uskutečnilo 19. června 2026, protože dlouho připravovaná rekonstrukce znamená dočasný odchod souboru z náměstí Míru. Od podzimu 2026 má vinohradská činohra působit v adaptovaném Radiopaláci na Vinohradské třídě. Samotná budova však zůstává jedním z nejzajímavějších míst Prahy 2 – nejen kvůli své divadelní historii, ale také jako výrazná ukázka pražské secese.
Reprezentativní scéna rychle rostoucího města
Náměstí Míru vzniklo roku 1884 ještě jako Purkyňovo náměstí, v době, kdy se Královské Vinohrady rychle měnily v moderní město. Obec chtěla mít vlastní kulturní stánek, který by odpovídal jejímu rostoucímu významu. Pozemek pro stavbu získala díky Vinohradské záložně. Ta koupila usedlost Eichmanka a následně jej věnovala obci.
Ve veřejné architektonické soutěži zvítězil Alois Čenský. Jeho původně novorenesanční návrh se během příprav proměnil a získal výraznější secesní podobu. Základní kámen byl položen 28. září 1905, stavba probíhala do roku 1907 a na její realizaci se podíleli Jan Majer a Josef Veselý. Slavnostní otevření se konalo 24. listopadu 1907 premiérou hry Godiva od Jaroslava Vrchlického.
Od operety k sebevědomé činohře
Původní koncepce počítala s vícesouborovým provozem. Vedle činohry se v budově hrála také opera a opereta. Tento model se ale ukázal jako náročný na organizaci i finance a zpěvohra v roce 1919 odešla. Vinohradské divadlo se tak postupně profilovalo jako výrazná činoherní scéna.
Zásadní osobností této proměny byl Karel Hugo Hilar. Nejprve působil jako dramaturg, od roku 1914 vedl činohru a usiloval o vytvoření umělecky ambiciózního souboru. V meziválečném období se s divadlem spojil také ředitel a umělecký činitel Jaroslav Kvapil. V letech 1921 až 1923 zde jako dramaturg působil Karel Čapek. Právě tato etapa pomohla upevnit pověst scény, která chce nabízet víc než jen reprezentativní zábavu.
Secesní průčelí s Pravdou a Statečností
Budova je působivá i tehdy, když se v ní právě nehraje. Na hlavním průčelí zaujmou monumentální plastiky s názvy Pravda a Statečnost, umístěné na pylonech. Jejich autorem je podle materiálů Prahy 2 Milan Havlíček. Na sochařské výzdobě stavby se podíleli také Bohumil Kafka a v interiéru Antonín Mára s Antonínem Poppem. Malířskou výzdobu vytvořil František Urban a původní oponu Vladimír Županský.
Divadlo přirozeně zapadá do působivého prostoru náměstí Míru. Při procházce lze jeho průčelí vnímat v souvislosti s bazilikou svaté Ludmily, Národním domem a okolní vinohradskou zástavbou. Budova je památkově chráněná od roku 1958 a v evidenci Prahy 2 je uváděna jako součást národní kulturní nemovité památky – souboru.
Budova, kterou zasáhly dějiny
Ve 20. století se měnil nejen repertoár, ale i název a správní začlenění divadla. Za okupace bylo organizačně připojeno k Národnímu divadlu a neslo označení Divadlo J. K. Tyla. Po válce se muselo vyrovnat také s poškozením při spojeneckém náletu 14. února 1945.
Od podzimu 1950 do ledna 1966 fungovalo jako Divadlo Československé armády, respektive Ústřední divadlo Československé armády. Název Divadlo na Vinohradech používá znovu od roku 1966. Dnes jde o stálé repertoárové souborové činoherní divadlo a příspěvkovou organizaci hlavního města Prahy.
Nová etapa v Radiopaláci
Přípravy celkové rekonstrukce začaly podle vedení divadla přibližně kolem roku 2016. Jedním z hlavních důvodů byl zastarávající a místy havarijní stav jevištní technologie, jejíž části pocházely už z roku 1927. Přesný harmonogram dokončení všech etap není v dostupných podkladech definitivně stanoven.
Dočasnou scénou se má stát Radiopalác na adrese Vinohradská 40, kde vzniká sál pro přibližně 370 diváků v prostoru někdejšího kina Květen. Provoz má nést označení Divadlo na „Vinohradské“. Přesun zůstává v rámci Vinohrad a jeho smyslem je zachovat kontinuitu souboru i kontakt s publikem. Při návštěvě je proto vhodné ověřit aktuální program a místo představení na oficiálních informačních kanálech divadla. Historické náměstí Míru ale stojí za návštěvu v každém případě – jeho divadelní dominanta je pozoruhodná i bez světel ramp.