V přízemí Městského muzea v Kralupech nad Vltavou mohou návštěvníci vidět dílo, které má za sebou neobvykle dlouhou a proměnlivou cestu. Pozdně gotický reliéf Poslední večeře Páně se do města vrátil v roce 2024 a stal se součástí stálé expozice. Nejde přitom jen o cennou historickou řezbu, ale také o památku spojenou s několika místy v okolí.
Výjev plný detailů a výrazů
Polychromovaná dřevořezba z lipového dřeva vznikla pravděpodobně kolem let 1500 až 1520, případně v první třetině 16. století. Jméno autora neznáme. Přesto reliéf působí jako promyšlený celek, v němž má každá z třinácti postav vlastní výraz i charakter.
Uprostřed scény je Ježíš obklopený dvanácti apoštoly. Nejde o strnulé zobrazení u stolu, jaké si s výjevem často spojujeme. Postavy jsou zachyceny při stolování v polosedě či pololeže, zatímco pokrmy, číše, džbán a talíře se nacházejí na zemi nebo na podložce před nimi. Významným detailem je velikonoční beránek umístěný ve středu kompozice.
Původní vzhled reliéfu dotvářela polychromie, zlacení a lazury nanesené na stříbrný podklad. Právě díky nim nepůsobí řezba pouze jako plastické dílo, ale také jako barevný obraz. I po staletích tak návštěvník získává představu o tom, jak působila sakrální výzdoba v pozdním středověku.
Pravděpodobná stopa vede do Betlémské kaple
Reliéf je tradičně spojován s hlavním oltářem pražské Betlémské kaple. Tuto provenienci je však třeba chápat jako pravděpodobnou, nikoli jako zcela bezpečně doložený fakt. Samotný námět k takovému spojení vybízí. Chléb a víno odkazují k eucharistii a výjev může souviset také s významem přijímání podobojí a husitskou tradicí, s níž byla Betlémská kaple výrazně spojena.
Po zrušení kaple v roce 1784 reliéf zakoupili manželé Kateřina a Jakub Čubertovi. Později se prostřednictvím dědictví dostal k Jiřímu Čubertovi, rolníkovi z Otvovic u Kralup. Po určitou dobu přitom nebyl uložen v reprezentativním interiéru, ale ve stodole. Osud uměleckého díla tak na čas připomínal spíše běžný venkovský předmět než vzácnou pozdně gotickou památku.
Z Otvovic přes Zeměchy až do muzea
Další kapitola začala ve chvíli, kdy reliéf získal kněz J. A. Teibl. Ten jej nechal instalovat v kostele Narození svatého Jana Křtitele v Zeměchách. V kostele zůstal přibližně v letech 1804 až 1918. Zeměchy jsou dnes místní částí Kralup nad Vltavou, takže přesun do současného městského muzea představuje svým způsobem návrat do regionu, s nímž byl reliéf po dlouhou dobu spojen.
Ve 20. století se dílo objevilo také v hlavní budově Národního muzea v Praze a později v Lobkovickém paláci na Pražském hradě, kde bylo vystaveno v letech 1987 až 2006. Následně dlouhodobě odpočívalo v depozitářích. Do Kralup se dostalo znovu v roce 2024; podle údajů muzea je dnes vystaveno na základě zápůjčky z majetku kralupské farnosti.
Tip na návštěvu Kralup
Prohlídka reliéfu nabízí neobvyklé setkání s dílem, které spojuje velké dějiny českého výtvarného umění s konkrétními místy na Kralupsku. Návštěvník může sledovat jeho cestu od pravděpodobného pražského původu přes rodinu Čubertových a otvovickou stodolu až po zeměšský kostel a dnešní muzeální expozici.
Městské muzeum sídlí na adrese Vrchlického 590 v Kralupech nad Vltavou. Kromě Poslední večeře Páně zde čekají také expozice věnované archeologii a historii města, Síň Jaroslava Seiferta, kovárna Antonína Datla nebo kupecký krám. Aktuální otevírací dobu a návštěvní režim je vhodné před cestou ověřit na oficiálních stránkách muzea.