Ústí nad Labem se během letošního Dne architektury vrátí k událostem, které po druhé světové válce zásadně proměnily severočeské pohraničí. Veřejný sál Hraničář uvede krátký film Živé stopy a následně nabídne debatu s historikem Janem Vondroušem. Tématem bude vysídlení německy mluvícího obyvatelstva i příchod nových obyvatel do opuštěných měst a obcí.
Pohraničí, které změnilo obyvatele i tvář
Ústecko patřilo před druhou světovou válkou k oblastem s převahou německého obyvatelstva. Po Mnichovské dohodě bylo Ústí nad Labem v říjnu 1938 připojeno k Německu. Konec války pak nepřinesl pouze změnu státních hranic, ale také násilí, chaos, přesuny obyvatel a rychlý rozpad dosavadních společenských vazeb.
Proměna pohraničí přitom nebyla jednou událostí s jasným začátkem a koncem. Osidlování některých oblastí začalo ještě před zahájením organizovaného odsunu v roce 1946 a oba procesy se v praxi částečně překrývaly. Právě toto časové prolínání pomáhá pochopit, proč se poválečná podoba regionu nerodila jednoduše, ale v atmosféře nejistoty, mocenských zásahů a rychlých změn.
Film místo pouhých statistik
Projekce filmu Živé stopy nabídne pohled na vysídlování a dosídlování opuštěných pohraničních oblastí. Následná diskuse má otevřít otázku, jak organizované vysídlení probíhalo a kdo do severočeského regionu přicházel. Noví osídlenci mířili do pohraničí z vnitrozemí, ale také z dalších oblastí mimo tehdejší Československo.
Takový pohyb obyvatelstva změnil sociální skladbu zdejších měst a obcí, jejich hospodářství i kulturní život. Jinak se vyvíjely také politické preference a vztah lidí k místu, které často nově osidlovali bez vazby na předchozí generace. Vedle nově příchozích je přitom důležité vnímat i starousedlé Čechy, německé obyvatele, kteří v Československu zůstali, nebo lidi, kteří se do regionu vraceli.
Historie, která zůstává v krajině
Vysídlení a dosídlení nejsou jen tématem moderních dějin. Jejich dopady lze číst v podobě sídel, v proměně vlastnických vztahů, v zániku některých obcí i v rozdílném vztahu obyvatel k místní paměti. Severní Čechy tak představují výrazný příklad toho, jak politická rozhodnutí a nucené migrace ovlivňují krajinu po desetiletí.
Večer v Hraničáři může být zajímavý i pro návštěvníky, kteří Ústecko poznávají především prostřednictvím jeho architektury a městské krajiny. Debata nabídne možnost spojit konkrétní místa s příběhy lidí, kteří v nich žili před válkou, během ní i po jejím skončení. Zároveň připomene, že při popisu poválečných událostí je nutné rozlišovat mezi bezprostředním násilím, živelným vysídlováním, organizovaným odsunem a následným dosídlováním.
Hraničář jako prostor pro veřejnou debatu
Volba Hraničáře není náhodná. Kulturní a veřejný sál v bývalém kině spojuje filmové projekce s diskusemi o architektuře, urbanismu, městě a regionu. Téma poválečné proměny sem zapadá nejen historicky, ale i způsobem, jakým propojuje paměť obyvatel s dnešní podobou Ústí nad Labem. Program Hraničáře navíc počítá s architektonickou studií přestavby objektu, takže samotné místo se stává součástí širší debaty o budoucnosti města.
Akce Ústí nad Labem – Vysídlení a dosídlení se koná v pátek 2. října 2026 od 18 hodin ve Veřejném sále Hraničář na adrese Prokopa Diviše 1812/7 v Ústí nad Labem. Vstupné se podle programu pohybuje v rozmezí 0 až 200 korun; aktuální podmínky a možnost rezervace je vhodné před návštěvou ověřit u pořadatele. Pokladna obvykle otevírá hodinu před začátkem a vstupenky lze zakoupit také online. Velký sál není plně bezbariérový, návštěvníci na vozíku však mohou po předchozím upozornění využít asistenci.
Na přípravě večera se podle programu podílejí Paměť národa Severní Čechy, statutární město Ústí nad Labem, Ústecký kraj a Česko-německý fond budoucnosti.