Jen málokteré místo v Brně dokáže na tak malém prostoru vyprávět tolik různých příběhů. Kamenná kolonie na svahu Červeného kopce vznikla jako nouzové dělnické osídlení v někdejším lomu, později se stala útočištěm umělců a dnes je živou čtvrtí s výraznou sousedskou a kulturní atmosférou. Její dějiny představuje výstava Od Skaly ke Kamence: 101 let Kamenné kolonie.
Od lomu k husté síti malých domků
Kolonie začala vznikat v roce 1925 v lomu na železitý pískovec nad pravým břehem Svratky. První obyvatelé byli především chudí dělníci a jejich rodiny. Někteří pracovali v nedalekých cihelnách a při stavbě vlastních domovů využívali vyřazené či poškozené cihly, suť a další materiál, který byl po ruce.
Nejstarší část vznikala se svolením města ve spodní části lomu. Po roce 1928 se zástavba rozšířila také nad lom a do okolí, kde domky často přibývaly živelně a bez předchozího stavebního povolení. Stavělo se svépomocí, někdy takzvaně na kostru: nejprve vznikla dřevěná konstrukce, kterou obyvatelé následně vyzdili. Typické obydlí mělo kuchyň a jeden pokoj. K němu postupně přibývaly kůlny, dílny a další přístavky.
Už v roce 1929 tu stálo přibližně sto obydlí. Hustá zástavba se přizpůsobovala terénu bývalého lomu a některé domky vznikly na navážce po těžbě. I proto se v lokalitě dodnes objevují otázky spojené s podložím a statikou. Historické názvy Skala, Dolní nebo Horní Skála připomínají dobu, kdy se obyvatelům říkalo Skaláci. Oficiálně byla lokalita v roce 1958 přejmenována na Kamennou čtvrť a od roku 1966 patří do katastrálního území Štýřice.
Starousedlíci, umělci a nová pověst Kamenky
Kamenná kolonie se výrazně proměnila v 70. a 80. letech 20. století. Mnozí původní obyvatelé tehdy odcházeli do pohodlnějších bytů na sídlištích. Do uvolněných domků naopak přicházeli studenti, absolventi uměleckých škol, řemeslníci a lidé spojení s alternativní kulturou.
Usazovali se zde sochaři, malíři, fotografové i vitrážisté. Některé domy se proměnily v dílny a místo získalo pověst bohémské čtvrti. Nešlo přitom o náhlý konec starého života, ale spíše o postupné prolínání různých generací a zkušeností. Právě tato pestrost pomohla vytvořit charakter Kamenky, který je patrný dodnes.
Výstava v Muzeu města Brna tento vývoj sleduje ve třech hlavních etapách: od vzniku dělnické kolonie přes kulturní proměnu v období normalizace až po současnost, v níž se spojuje umělecké dědictví, sousedská soudržnost a obnovené folklorní tradice.
Výstava, která vznikla z iniciativy místních
Nápad připomenout historii Kamenné kolonie vzešel přímo od jejích obyvatel. Původně měla výstava vzniknout ke stému výročí v roce 2025, kvůli naplněnému programu muzea se však uskutečnila o rok později. Připomíná tak 101 let od založení lokality.
Hlavní část výstavy je k vidění na hradě Špilberk. Návštěvníci zde najdou fotografie, předměty spojené s každodenností dělnických rodin, umělecká díla vznikající v místní komunitě od 70. let i audiovizuální projekce založené na rozhovorech s obyvateli. Nejde tedy jen o dějiny domů a ulic, ale také o osobní paměť lidí, kteří v Kamence žili a žijí.
Druhá část se nachází přímo v Kamenné čtvrti. Venkovní instalace funguje jako samostatná procházka s informačními panely, fotografiemi a vzpomínkami. Umožňuje vnímat výstavní téma přímo v prostředí, o kterém vypráví – mezi malými domky, úzkými křivolakými uličkami a zbytky někdejšího lomu.
Živá čtvrť, nikoli skanzen
Kamenná kolonie patří k nejlépe dochovaným příkladům prvorepublikové nouzové kolonie v Brně a je památkově chráněna. Její půvab ale nespočívá jen v zachované urbanistické podobě. Stále jde o obyčejnou rezidenční čtvrť, kde lidé bydlí, pracují a pořádají vlastní akce.
Komunitní život připomínají například Štefanské hody, festival Kamenka Open, Běh Kamenkou nebo Advent na Kamence. Tyto události ukazují, že historie lokality není uzavřenou kapitolou. Staré tradice, umělecké dílny, sousedská setkání i alternativní kultura tu existují vedle sebe.
Výstava probíhá od 30. dubna 2026 do 28. února 2027 v prostorách hradu Špilberk na adrese Špilberk 1/210 v Brně. Při návštěvě venkovní části je dobré počítat s úzkými ulicemi a členitým terénem. Kamenná kolonie není skanzen, proto je namístě respektovat soukromí místních obyvatel a vnímat ji především jako živé místo, jehož příběh pokračuje.