Jen málokteré místo v Praze propojuje české dějiny tak výrazně jako katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Její nejposvátnější prostor, Svatováclavská kaple, stojí nad hrobem svatého Václava. Dveře v jejím jihozápadním rohu vedou do Korunní komory, kde jsou uloženy české korunovační klenoty. Při běžné návštěvě se však do komory nevstupuje a klenoty nejsou vystavené. Veřejnost je může spatřit jen při zvláštních příležitostech.
Od rotundy ke gotické katedrále
Na místě dnešního chrámu založil kníže Václav kolem roku 925 předrománskou rotundu. Tu po roce 1060 vystřídala trojlodní bazilika a význam místa posílilo také založení pražského biskupství v roce 973. Katedrála, jak ji známe dnes, začala vyrůstat až za Karla IV. Stavbu gotického chrámu zahájil roku 1344 a podíleli se na ní Matyáš z Arrasu a Petr Parléř.
Husitské války stavební práce v roce 1419 přerušily. K dostavbě se přistoupilo až ve druhé polovině 19. století, tentokrát v novogotickém slohu. Katedrála byla slavnostně vysvěcena roku 1929, její interiér se ale upravoval i později. Při návštěvě lze rozdílné etapy vnímat přímo v prostoru: středověký chór s věncem kaplí kontrastuje se západním průčelím a hlavní lodí, které patří k novogotické dostavbě.
Svatováclavská kaple a královské hrobky
Kaple sv. Václava patří k nejpůsobivějším místům chrámu. Stěny zdobí obklad z drahých kamenů a dochovaly se zde také nástěnné malby s pašijovým cyklem ze 14. století. Další pás výjevů ze života sv. Václava je datován rokem 1509 a připisován dílně Mistra litoměřického oltáře. Nejde jen o výzdobu: kaple připomíná svatého Václava jako jednoho z hlavních zemských patronů.
V chóru stojí královské mauzoleum a pod ním se nachází královská hrobka. Katedrála je místem posledního odpočinku panovníků, šlechticů, arcibiskupů i dalších zemských patronů. Její role ale nebyla pouze pohřební. Konaly se tu korunovace českých králů a královen, takže chrám po staletí sloužil jako důležitá scéna státních i duchovních událostí.
Zlatá brána, zvony a nový zvuk varhan
Na jižní straně katedrály ústí na III. nádvoří Zlatá brána, někdejší slavnostní vstup do chrámu. Její mozaika Posledního soudu patří k výrazným prvkům hradního areálu. Zastavte se u ní při příchodu nebo odchodu a všimněte si, jak se slavnostní výzdoba vztahuje k prostoru nádvoří i samotné katedrále.
Katedrála je spojená také se zvony a varhanní hudbou. Nové varhany se podle červnového zpravodaje Arcibiskupství pražského slavnostně rozezněly 15. června 2026. Jejich zvuk navazuje na hudební tradici chrámu a při návštěvě může být dalším důvodem, proč se na chvíli zastavit a vnímat prostor nejen očima. Konkrétní hudební program i možnost poslechu se mohou měnit podle aktuálního provozu.
Praha z výšky
Jižní věž láká návštěvníky, kteří chtějí poznat katedrálu také z jiné perspektivy. Výstup je třeba plánovat podle aktuálního provozu a případných omezení. Před cestou se vyplatí ověřit také otevírací dobu a podmínky vstupu do chrámu: přístup může ovlivnit stavební činnost, bohoslužby či mimořádné akce. Vstup do katedrály je ze západního průčelí, zatímco Zlatá brána vede na III. nádvoří Pražského hradu.
Na prohlídku se hodí vyhradit si čas nejen na hlavní loď, ale i na kaple, hrobky a detaily výzdoby. Katedrála není jediným monumentem v areálu, přesto nabízí mimořádně soustředěný pohled na české dějiny: od raně středověké rotundy přes královské korunovace až po současný život chrámu.