Pražské Kino 64 U Hradeb není v představení Vlasta pouhou adresou. Nedokončený historický prostor na Malé Straně se stává součástí scénografie i vyprávění. Tvrdá podlaha, masivní sloupy, omítnuté stěny a tlumené světlo bývalého kina vytvářejí prostředí, které se k syrovému příběhu skutečné ženy nečekaně přesně hodí.
Příběh jedné ženy, který přesahuje generace
Inscenace choreografky a režisérky Aleny Peškové vychází z vyprávění Vlasty Vinduškové o její matce. Vlasta se narodila v roce 1925. Během druhé světové války prošla sexuálním násilím, perzekucí a vězněním v koncentračním táboře Ravensbrück. Po návratu se potýkala s dlouhodobými psychickými i zdravotními následky a s traumaty, která ovlivnila také její rodinu.
Nejde přitom o historickou přednášku ani o doslovnou rekonstrukci života. Vlasta je dokudrama, které osobní svědectví převádí do pohybu, obrazu a divadelní situace. Téma mezigeneračního přenosu bolesti se tak neobjevuje jen ve slovech, ale také v těle, gestech a vztazích mezi postavami.
Tanec, dokumenty a vzpomínky
Na scéně se v titulní roli objevují Kateřina Iliina jako mladší Vlasta a Alena Pešková jako Vlasta v pozdějším věku. Doplňují je Michal Kováč a Martin Němec. Tým souboru Ultra-minimal-ballet propojuje choreografii s herectvím, recitací, filmovými projekcemi, dokumentárním materiálem a čtením korespondence.
Taneční složka zde není jen abstraktní. Pohyb pomáhá vyprávět konkrétní epizody života, zachytit strach, ztrátu kontroly i obtížný návrat k běžnému životu. Dokumentární prvky naopak připomínají, že za divadelním tvarem stojí skutečné svědectví a rodinná paměť. Výsledkem je inscenace na pomezí tance, divadla a osobního dokumentu.
Nedokončenost jako součást scénáře
Kino 64 U Hradeb prochází postupnou revitalizací a do budoucna má sloužit jako univerzální kulturní a společenské centrum. Prostor spojený s historií československé Nové vlny i významnými filmovými událostmi se tak znovu otevírá veřejnosti, zatím ovšem v podobě, která si zachovává syrovost a určitou provizornost.
Právě stav rozpracovanosti inscenaci vyhovuje. Neopravené či nedokončené části sálu nepůsobí jako překážka, kterou by bylo nutné skrýt. Naopak zdůrazňují napětí mezi minulostí a současností. Divák se ocitá mimo běžné divadelní jeviště a vnímá budovu jako živou paměťovou stopu. Historie prostoru a historie hlavní hrdinky se tak setkávají v jednom místě, aniž by se navzájem jednoduše vysvětlovaly.
Co čekat při návštěvě
Pražská repríza je podle aktuálního programu naplánována na neděli 1. listopadu 2026 od 20 hodin. Konat se má v Kině 64 U Hradeb na adrese Mostecká 273/21 v Praze 1, nedaleko Karlova mostu. Vstupné se podle uvedených informací pohybuje přibližně od 310 do 800 korun; před návštěvou je vhodné ověřit aktuální údaje u pořadatele nebo prodejce.
Představení pracuje s náročnými motivy sexuálního a válečného násilí, věznění, sebevražedného jednání, psychických obtíží a užívání léků. Není proto doporučeno dětem mladším dvanácti let. Návštěvníci by měli počítat také s netradičními podmínkami bývalého kina mimo klasické divadelní hlediště. K některým termínům mohou patřit debaty s tvůrci o tématech inscenace a minulosti prostoru, jejich konání však není automaticky zaručeno.
Vlasta může oslovit diváky, kteří hledají divadlo schopné proměnit konkrétní místo v aktivní součást příběhu. Zároveň připomíná, že kulturní objevování Prahy nemusí vést jen do opravených sálů a zavedených institucí. Někdy stačí vstoupit do prostoru, který se teprve rodí, a nechat na sebe působit jeho nedokončenost i příběh, který v něm dostává nový tvar.