Řeka pod Libeňským mostem netekla vždy tam, kde ji vidíme dnes. Při regulaci Vltavy se její tok převedl do nového koryta a část budoucího soumostí tak mohla vznikat na suchu. Teprve potom byla voda přivedena pod oblouky. Most proto není jen dopravní spojnicí Holešovic a Libně, ale také součástí rozsáhlé proměny říční krajiny.
Most, který vznikal spolu s novou řekou
Stavba začala na konci roku 1924 a veřejnosti byl most slavnostně předán 29. října 1928. Propojení Holešovic s Libní odpovídalo době, kdy se pražské čtvrti rozrůstaly a potřebovaly spolehlivější dopravní spojení. Vltava přitom nebyla jen překážkou, kterou bylo třeba překonat. Úprava jejího koryta a budování mostu tvořily jeden společný zásah do území.
Často uváděná délka přibližně 780 metrů zahrnuje také navazující zemní náspy. Samotné mostní konstrukce měří zhruba 370 metrů a soumostí je široké 21 metrů. Právě rozlišení mezi mostem a náspy pomáhá pochopit, proč se v různých popisech objevují odlišná čísla.
Pět oblouků, ale nejen oblouky
Projekt připravili inženýr František Mencl a architekt Pavel Janák, na statickém výpočtu se podílel Václav Dašek. Hlavní část tvoří pět oblouků z prostého betonu. Na ně však navazují také železobetonové rámové konstrukce, takže není přesné popisovat celé soumostí jako stavbu z prostého betonu.
Janákovo jméno může svádět k tomu, aby se most jednoduše označil za kubistický. Jeho výraz je ale třeba vnímat opatrněji: pražský přehled zdůrazňuje především technické a účelové pojetí bez plastické výzdoby. Při pohledu zblízka tak vynikne spíše rytmus nosných částí a způsob, jakým konstrukce překonává řeku a navazuje na břehy, než dekorativní detaily.
Jména, která odrážela dobu
Proměnlivé dějiny mostu připomíná i jeho pojmenování. Původně se jmenoval Libeňský, v letech 1938 až 1940 nesl jméno Baxův. Za okupace se vrátil k názvu Libeňský, později znovu k Baxovu jménu a od roku 1952 byl označován jako Stalingradský. Nakonec se ustálil dnešní název. V krátké posloupnosti se tak otiskly politické změny, které zasáhly celé město.
Most zároveň propojuje dvě čtvrti, jejichž dnešní tvář vyrůstá z proměn někdejšího průmyslového města. Z jeho krajních částí je možné sledovat, jak se dopravní stavba stává součástí běžného městského prostoru: vede přes řeku, náspy i území, jehož podoba se postupně mění. Není to památka s pokladnou ani vyhrazeným návštěvnickým provozem, ale místo, které lze poznávat při cestě mezi Holešovicemi a Libní.
Obnova bez jistého data dokončení
Současnost mostu je spojena s náročnou obnovou. Do původně připravované rekonstrukce zasáhl spor o veřejnou zakázku a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže potvrdil zákaz plnění smlouvy. Původní záměr počítal s citlivou rekonstrukcí a zachováním oblouků, další postup se však mění a nelze z něj automaticky vyvozovat termín dokončení celého soumostí.
Podle aktuality Technické správy komunikací ze 7. října 2026 se obnova znovu rozbíhá. Prvním konkrétním krokem má být dostavba rozestavěného objektu SO205, tedy mostu U Loděnice, na niž byla vypsána veřejná zakázka. Záměrem je vytvořit podmínky pro návrat tramvajového spojení a pokračovat v přípravě dalších částí. Tramvaje jsou ale v této souvislosti cílem, nikoli potvrzeným obnoveným provozem.
Při návštěvě se proto vyplatí ověřit aktuální dopravní režim i průchodnost pro pěší a cyklisty. Orientačními body jsou v Holešovicích okolí Dělnické a Jankovcovy ulice, na libeňské straně pak Palmovka. Libeňský most se dá číst jako technická stavba, svědek proměn názvů i doklad toho, že pražská řeka a její břehy se mění společně s městem.