Johann Schroth a Vincenz Priessnitz působili jen několik kilometrů od sebe, přesto na léčbu pohlíželi výrazně odlišně. Zatímco Priessnitz proslul studenou vodou, Schroth stavěl na teple, vlhkých zábalech, zapářce a přísně rozvrženém jídelníčku. Právě tento pozoruhodný rozdíl patří k nejzajímavějším příběhům, které vypráví Muzeum Johanna Schrotha v Lipové-lázních.
Muzeum pod nádražím
Expozice sídlí v rekonstruovaném domě přímo pod železniční stanicí v části Dolní Lipová. Objekt dnes slouží jako multifunkční středisko, v němž kromě muzea najdete také informační centrum a obřadní síň. Už samotné umístění připomíná, že rozvoj lázní nebyl spojen pouze s léčebnými postupy, ale také s dopravou a postupným otevíráním horské obce návštěvníkům.
Muzeum bylo v této podobě otevřeno v roce 2007. Jeho vznik podpořil také přeshraniční program Interreg III A Česká republika–Polsko, což dobře zapadá do širšího příběhu Jeseníků jako regionu s dlouhými česko-polskými vazbami.
Od léčitele z České Vsi k lázeňskému provozu
Johann Schroth pocházel z České Vsi a nejprve si získal pověst člověka, který dokázal pomáhat nemocným domácím zvířatům. Později se jeho postupy začaly uplatňovat i při léčbě lidí. V Dolní Lipové rozvíjel lázeňskou činnost v první polovině 19. století a jeho jméno se postupně spojilo s místem natolik, že je dodnes nesou zdejší lázně, muzeum i další instituce.
Přesný začátek lázní se v různých materiálech uvádí odlišně. Objevují se roky 1829, 1837 i 1840. Opatrnější je proto mluvit o postupném vzniku léčebného střediska, jehož oficiální povolení bývá spojováno s vídeňským dvorským dekretem z roku 1840. Také údaje o Schrothově narození se v pramenech rozcházejí; novější podklady nejčastěji uvádějí rok 1798.
Teplo, zábaly a střídání dnů
Schrothova kúra využívala především teplé a vlhké zábaly, které měly podle dobových představ podporovat pocení a očistu organismu. Součástí režimu byla také takzvaná zapářka a střídání suchých a pitných dnů. V pitných dnech se podle historických popisů nepila studená voda, ale víno. Pro dnešního návštěvníka je důležité vnímat tyto postupy jako svědectví o dobové medicíně, nikoli jako současné zdravotní doporučení.
Právě srovnání se sousedními lázněmi Vincenze Priessnitze, dnešními Lázněmi Jeseník, dává místnímu příběhu zvláštní napětí. Dva léčitelé působili v blízkém regionu, ale jejich přístupy se lišily v otázce vody, tepla, zábalů i pitného režimu. Muzeum tak nepředstavuje pouze jednu osobnost, ale i širší kapitolu dějin evropského lázeňství.
Obec, pacienti a život v minulosti
Stálá expozice se nevěnuje jen samotným lázním. Přibližuje také vývoj Dolní a Horní Lipové před druhou světovou válkou i po ní, přírodní poměry a nerostné bohatství obce, průmysl nebo Frývaldovskou stávku. Návštěvník se tak může podívat na Lipovou-lázně jako na místo, jehož podobu utvářelo více vlivů než jen lázeňství.
Zajímavou součástí jsou předměty z každodenního života, model typického lázeňského pokojíku a znázornění potní kúry. Díky nim nezůstává léčebná historie jen u jmen a letopočtů, ale získává konkrétnější podobu: lze si lépe představit prostředí, v němž pacienti trávili týdny, podřizovali se režimu a hledali úlevu od svých potíží.
Místo pro zastavení v Jeseníkách
Dnešní Schrothovy léčebné lázně navazují na tradici, ale využívají také moderní rehabilitační metody. Zaměřují se například na neinfekční kožní choroby, poruchy látkové výměny, onemocnění dýchacího ústrojí a některé duševní poruchy. Muzeum k tomuto současnému provozu nabízí historický klíč a ukazuje, jak se z osobní zkušenosti léčitele vyvinula instituce s dlouhým evropským věhlasem.
Muzeum Johanna Schrotha najdete na adrese Lipová-lázně 476, přímo pod železniční stanicí. Otevírací doba se může měnit podle sezony a aktuálních výstav, proto je vhodné ověřit si ji před cestou u informačního centra. Návštěvu lze spojit s prohlídkou lázeňského areálu, poznáváním historie železnice v Horní Lipové nebo výletem do jesenické krajiny.