Jen málokteré muzeum dokáže připomenout známou osobnost tak osobně jako expozice Vladimíra Menšíka v Ivančicích. V historické budově staré radnice na Palackého náměstí se návštěvník nesetká pouze s přehledem filmových rolí, ale také s člověkem, který stál za výrazným komikem, vypravěčem a hercem. Atmosféru prohlídky navíc dotváří Menšíkův hlas.
Expozice je součástí budovy Památníku Alfonse Muchy. Ivančice tak v jediném historickém domě připomínají dva významné rodáky, jejichž tvorba zasáhla několik generací. Zatímco Mucha proslul především jako výtvarník světového jména, Menšík se stal jednou z nejvýraznějších tváří českého filmu, televize a zábavy.
Od ivančického rodáka k filmové hvězdě
Vladimír Menšík se narodil 9. října 1929 v Ivančicích, v domku v Rybářské ulici. Jeho původní jméno znělo Vladislav Menšík. Po studiích na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde působil v letech 1949 až 1953, získával zkušenosti v divadle. Od roku 1958 se naplno věnoval filmové práci na Barrandově.
Podle materiálů expozice vytvořil více než 120 filmových a televizních rolí. Diváci si ho spojují s komediemi Limonádový Joe, Bílá paní, Světáci, Pane, vy jste vdova! nebo Jak utopit doktora Mráčka. Jeho herecký rejstřík byl ale podstatně širší. Dokázal ztvárnit také vážné a tragikomické postavy ve filmech Markéta Lazarová, Všichni dobří rodáci, Spalovač mrtvol, Lásky mezi kapkami deště nebo Dobří holubi se vracejí.
Osobní věci místo anonymního životopisu
Součástí expozice jsou rodinné fotografie, dokumenty, fotografie z filmů a osobní předměty. Právě ty pomáhají nahlédnout za známou tvář z obrazovky. Menšík zde nevystupuje jen jako představitel oblíbených postav, ale také jako člověk s každodenními povinnostmi, zdravotními obtížemi a rodinným zázemím.
Starší reportáž České televize zmiňovala mezi vystavenými předměty například hercovy brýle, diář s pracovními zápisy, oblečení, osobní potřeby nebo inhalátor používaný při léčbě těžkého astmatu. Objevil se také sádrový odlitek hlavy ze seriálu Létající Čestmír. Protože jde o informace z roku 2009, nelze bez ověření tvrdit, že všechny tyto předměty jsou v instalaci dodnes. Jisté však je, že expozice staví vedle profesních úspěchů i na autentických stopách Menšíkova života.
Komik, vypravěč i televizní průvodce
Menšíkova popularita nestála pouze na filmových rolích. Výrazné místo v jeho kariéře měla televize, kde se uplatnil jako herec, konferenciér a vypravěč. Připomínkou jeho dramatického talentu jsou například televizní inscenace Tažní ptáci a Ikarův pád. Široké publikum ho znalo také jako dlouholetého průvodce pořadem Bakaláři a z televizních silvestrovských programů.
Právě zvuková stránka patří k silným prvkům návštěvy. Menšíkův hlas provází podle popisu expozice prohlídkou a připomíná jeho schopnost vyprávět, pracovat s pointou a během okamžiku navázat kontakt s publikem. Návštěvník tak nezůstává jen u popisků a fotografií, ale dostává se blíže k projevu, který byl pro Menšíkovu osobnost stejně důležitý jako samotné herectví.
Tip na kulturní zastavení v centru Ivančic
Expozice byla otevřena 9. října 1999 při příležitosti Menšíkových nedožitých sedmdesátých narozenin. Později se přestěhovala do prostor historické staré radnice, kde dnes sdílí budovu s Památníkem Alfonse Muchy. Návštěva proto může být součástí širší procházky centrem Ivančic a setkáním se dvěma výraznými osobnostmi města.
Stálá expozice se nachází na adrese Palackého náměstí 9. Aktuálně uváděné vstupné činí 40 korun pro dospělé a 20 korun ve snížené sazbě. Otevírací doba se řídí režimem Kulturního a informačního centra Ivančice a před cestou je vhodné ověřit její aktuální podobu, zejména o víkendech a během městských slavností. Skupinové návštěvy je podle provozovatele třeba objednat předem.
Zájem návštěvníků potvrzuje také statistika za rok 2024, kdy si stálou expozici Vladimíra Menšíka prohlédlo 8 619 lidí. Pro ty, kdo chtějí poznávat české regiony prostřednictvím jejich osobností, jde o příjemné a komorní zastavení: z filmových titulů a známého hlasu postupně vystupuje příběh člověka, který se narodil v Ivančicích a stal se součástí české kulturní paměti.