Stačí se v Nerudově ulici podívat nad úroveň očí a Malá Strana začne vyprávět jiným způsobem. Na fasádách historických domů se objevují zvířata, rostliny, předměty i nebeská tělesa. Nejde přitom jen o působivou výzdobu. Domovní znamení byla kdysi praktickým orientačním systémem, který pomáhal rozlišit jednotlivá obydlí v době, kdy domy ještě neměly dnešní číslování.
Město, kde se adresa poznala podle obrazu
Nejstarší pražská domovní znamení jsou doložena už od 14. století. Mohla být vytesaná do kamene, namalovaná na omítce, dřevě nebo plechu, později vznikala také ze štuku. Podle znamení se často pojmenoval celý dům a někdy i jeho obyvatelé. Nebylo přitom možné měnit je zcela libovolně.
Význam orientačních obrazů se začal měnit v roce 1770, kdy bylo nařízeno používání čísel domů. Znamení však nezmizela ze dne na den. Zůstala výraznou součástí fasád a dodnes připomínají dobu, kdy se lidé nescházeli „u čísla 47“, ale třeba u domu U Dvou slunců. Zlatá barva navíc nemusela být jen ozdobou – mohla vyjadřovat bohatství nebo přání, aby se domu dařilo.
Nerudova ulice: cesta mezi znameními
Největší koncentraci těchto drobných památek návštěvník najde právě v Nerudově ulici, která stoupá od Malostranského náměstí směrem k Pražskému hradu. Historická komunikace je součástí Královské cesty a její domy dodnes vytvářejí pozoruhodný celek. Současné jméno ulice získala v roce 1895 na počest Jana Nerudy.
Procházka může začít u domu U Tří housliček na Nerudově 12. Jeho historie sahá do středověku a dnešní podoba je výsledkem několika přestaveb. Trojice hudebních nástrojů odkazuje k houslařské tradici, s níž byl dům v 17. a 18. století spojován. Podrobnosti o jednotlivých houslařských rodinách se v pramenech liší, samotné znamení však patří k nejpůvabnějším motivům ulice.
O kousek dál stojí U Dvou slunců, dům s adresou Nerudova 233/47. Jeho barokní průčelí vznikalo v letech 1673 až 1690 a znamení tvoří kartuš se dvěma slunci. V letech 1845–1857 zde žil Jan Neruda, kterého připomíná pamětní deska z roku 1895. Dům navíc vznikl spojením dvou starších domů. Právě s tím může počet sluncí souviset, jisté vysvětlení to ale není.
Na trase se objevují také domy U Červeného lva, U Zeleného raka, U Bílé řepy, U Červeného beránka, U Zlatého kola nebo U Zlaté číše. Za pozornost stojí rovněž U Zlaté podkovy na Nerudově 220/34. Dvoupatrový dům s trojkřídlou dispozicí a vnitřním dvorem získával dnešní podobu především při přestavbách v 18. století.
Požár, obnova a proměna čtvrti
Podobu Malé Strany zásadně ovlivnil požár 2. června 1541. Shořelo tehdy 133 z 211 malostranských domů. Následná obnova přinesla renesanční a později barokní přestavby, jejichž stopy jsou patrné právě v průčelích, portálech, kartuších i domovních znameních.
Při samostatné procházce proto není dobré sledovat jen samotný motiv. Vyplatí se všímat si také čísel popisných, tvaru štítů, architektonických detailů a toho, jak vysoko je znamení umístěné. Některá jsou z chodníku dobře viditelná, jiná snadno uniknou. Nerudova ulice je výrazně svažitá, s nerovnou dlažbou a čilým pěším provozem, takže pohodlné boty jsou praktickým doplňkem výpravy.
Od kamenných reliéfů ke sklu
Domovní znamení inspirovala také současné umění. Výstava Martina Janeckého v Uměleckoprůmyslovém museu představila jejich novou interpretaci v opalinovém skle. Umělec při práci využívá techniku zvanou inside sculpting: žhavou sklovinu tvaruje zevnitř přímo u pece, bez použití forem. Historický motiv tak získává křehkou a zároveň velmi současnou podobu.
Na některé tematické trasy může navazovat Galerie Josefa Sudka v domě U Luny na adrese Úvoz 24. Fotograf Josef Sudek zde žil od roku 1959 až do své smrti v roce 1976 a galerie byla v jeho bývalém bytě zpřístupněna v roce 1995. Aktuální program i návštěvní režim je vhodné předem ověřit.
Malá Strana má podle turistických materiálů v celé Praze více než 260 dochovaných domovních znamení. Kdo chce jejich příběhy poznat s výkladem, může využít tematickou vycházku Prague City Tourism, která představuje patnáct malostranských znamení. Nabídka termínů se mění, stejně jako u komentovaných procházek Uměleckoprůmyslového musea. Největší kouzlo však zůstává dostupné kdykoli: pomalu stoupat Nerudovou ulicí a hledat ve fasádách obrazy staré Prahy.