Jen málokterá pražská kulturní stavba má za sebou tak proměnlivý život jako Nová Spirála. Kruhový objekt ve spodní části Výstaviště vznikl v roce 1960 jako panoramatické kino Moskva. Podle provozovatele šlo po obdobných kinech v Moskvě a New Yorku o třetí technologicky řešený prostor svého druhu na světě. Dnes už se zde nepromítají panoramatické filmy, ale budova si zachovala jednu zásadní zvláštnost: diváci nesedí pouze před jevištěm, nýbrž kolem něj.
Od kina Moskva ke slavné divadelní scéně
V roce 1991 prošel objekt přestavbou na divadlo, která souvisela s Všeobecnou československou výstavou. Kruhový půdorys tehdy dostal nový kulturní význam a vznikla scéna, která zaujala i odbornou veřejnost. Přestavba získala čestné uznání na Pražském Quadriennale 1991 a později také Grand Prix Architektů v kategorii rekonstrukce.
Divadlo Spirála se v devadesátých letech výrazně zapsalo do české muzikálové historie. Největším hitem byl Jesus Christ Superstar, který měl v letech 1994 až 1997 celkem 1 288 repríz a podle provozovatele přilákal téměř 850 tisíc diváků. Poté přišel zlom. Srpnová povodeň v roce 2002 objekt těžce poškodila a budova zůstala dlouhé roky mimo provoz.
O zachování stavby bylo rozhodnuto v roce 2020 a rekonstrukce začala o rok později. Nová Spirála se veřejnosti slavnostně otevřela 3. října 2024. Název odkazuje na výraznou spirálovou rampu, která je nejen architektonickým poznávacím znamením, ale také přirozenou součástí pohybu návštěvníků budovou.
Hlediště, které mění vztah k představení
Dominantou velkého sálu je kruhové hlediště s kapacitou až 800 diváků. Konkrétní počet míst se může lišit podle uspořádání pro danou produkci, podstata prostoru však zůstává stejná: publikum je účinkujícím mnohem blíž než v klasickém divadle s jediným čelním hledištěm. Otočné jeviště umožňuje měnit perspektivu a pracovat s pohybem v celém prostoru.
Technické zázemí počítá s pohyblivými segmenty hlediště, propadlištěm i závěsnými tahy. Vnitřní točna se třemi jevištními stoly může být vysouvána nebo spouštěna do různých hloubek. Prostorový zvuk, rozsáhlý světelný park a videomappingový systém se šesti projektory pak rozšiřují možnosti od klasického divadla až po vizuálně náročné show.
Samotná cesta na místo může být součástí návštěvnického zážitku. Při stoupání po rampách lze zahlédnout části jeviště a v suterénu se přes prosklené stěny otevírají pohledy do zákulisí. Architektura zde není jen kulisou, ale pomáhá vytvářet atmosféru ještě před začátkem programu.
Velký sál i komornější prostor
Nová Spirála není určena pouze pro muzikálová nebo divadelní představení. Díky kruhovému uspořádání se hodí také pro koncerty, akrobatické show, klubové večery a multimediální projekty. Prostor lze využít i pro konference, prezentace, firemní setkání nebo společenské akce, takže jeho program nemusí být omezen jediným žánrem.
Součástí rekonstrukce je také menší sál s teleskopickým hledištěm pro až 340 návštěvníků. Variabilní prostor je určen pro komornější divadlo a tanec, koncerty i klubové formáty. Právě rozdílná velikost a charakter obou sálů umožňují, aby se v budově střídaly velké produkce s intimnějšími projekty.
Výprava na Výstaviště
Nová Spirála stojí naproti plaveckému bazénu, nedaleko Křižíkových pavilonů. Nejbližší tramvajová zastávka nese název Výstaviště; pěšky lze přijít také spodním vstupem ze Stromovky nebo horním vstupem z ulice U Výstaviště kolem Průmyslového paláce. Autem je praktické orientovat se podle parkoviště P3 u bazénu, protože celý areál používá společné označení Výstaviště 67.
Objekt má bezbariérový přístup. Šatna je podle návštěvnických informací zpoplatněna za uložený kus a divadlo není vybaveno indukční smyčkou pro neslyšící návštěvníky. Aktuální program, podmínky vstupu i případná omezení je vhodné ověřit před návštěvou, protože část programu vzniká ve spolupráci s externími pořadateli.
Nová Spirála tak není jen obnovenou adresou z pražské kulturní historie. Je místem, kde se původní kruhová koncepce spojila s dnešními technologiemi a otevřela prostor pro rozmanité podoby živého vystoupení. Na Výstaviště se díky ní vrací scéna, jejíž největší atrakcí není pouze to, co se odehrává na jevišti, ale také způsob, jakým k němu divák přistupuje.