Největší pozornost v horušickém areálu přitahuje stavba, jakou bychom v malé středočeské obci možná nečekali. Hlavní budova bývalé rezidence sedleckého kláštera má osmiúhelný půdorys, patrové uspořádání a mansardovou střechu. Díky neobvyklému tvaru se od běžné venkovské zástavby výrazně liší, přestože dnes nepůsobí jako okázalý zámek.
Rezidence na okraji Horušic
Areál stojí při cestě do Podlesí na východním okraji obce. Vznikl v první polovině 18. století jako zázemí sedleckých cisterciáků, jejichž působení tak nebylo omezeno pouze na vlastní klášterní areál. Horušická rezidence měla vedle obytné a správní funkce také hospodářské zázemí, což dokládá dochované uspořádání celého místa.
Pravidelně komponovaný areál vymezovala ohradní zeď. K hlavní polygonální budově přiléhalo nižší krátké křídlo, v zadní části se nacházelo hospodářské stavení a v nároží zdi menší domek. Přístupovou cestu po stranách doplňoval plaňkový plot. Celek tak nepředstavoval izolovaný dům, ale promyšlený malý klášterní a hospodářský komplex.
Barokní architektura s neobvyklým půdorysem
Právě spojení komorního měřítka a výrazného půdorysu dává horušické památce její osobitost. Osmiboká hlavní budova je dobře čitelná i při pohledu z veřejné komunikace a upozorňuje na ambice stavebníka, který chtěl vytvořit reprezentativní sídlo, nikoli jen obyčejné hospodářské stavení. Dobový charakter podtrhuje mansardová střecha a celkové barokní uspořádání.
Datování stavby se v dostupných podkladech pohybuje kolem roku 1720 až v širším období poloviny 18. století. Bezpečně ji lze zařadit do barokní stavební kultury první poloviny 18. století. Památková hodnota se přitom nevztahuje jen na samotnou rezidenci. Chráněn je celý areál včetně hospodářského objektu, domku, ohradní zdi, sousoší a souvisejících pozemků.
Malby, které zůstávají skryté uvnitř
Vnější podoba není jediným důvodem, proč je místo pozoruhodné. Národní památkový ústav eviduje restaurátorské dokumentace k malovaným dřevěným stropům v interiéru. Záznamy se týkají například maleb Zvěstování Panny Marie a Meditace svatého Bernarda z Clairvaux, stejně jako dalších malovaných stropů v několika místnostech.
Tyto výzdoby připomínají duchovní původ objektu i jeho vazbu na cisterciácké prostředí. Nejde tedy pouze o zajímavou historickou budovu zvenčí, ale také o místo s uměleckými detaily, které běžný návštěvník při krátké zastávce neuvidí. Aktuální návštěvní režim interiérů není ověřený a rezidence dnes není běžně provozována jako muzeum či prohlídkový objekt.
Od myslivny k soukromému bydlení
Proměny využití dokládají, jak se historické stavby přizpůsobovaly novým poměrům. Od roku 1890 sloužila rezidence jako myslivna. V současnosti je součástí soukromě užívaného obytného objektu, a proto je třeba respektovat soukromí obyvatel i hranice areálu.
U přístupové cesty stojí také sousoší svatého Jana Nepomuckého, které dotváří historický charakter místa. Právě kombinace sousoší, ohradní zdi, hospodářských budov a neobvyklé osmiboké rezidence nabízí při pohledu zvenčí nejucelenější představu o původní podobě areálu.
Tip na nenápadnou zastávku
Horušická rezidence není cílem pro klasickou prohlídku s průvodcem. Může však být zajímavou zastávkou při cestě obcí nebo součástí výletu po krajině na hranici Středočeského kraje a okolních regionů. Nejvhodnější je prohlédnout si ji z veřejné komunikace a do areálu nevstupovat bez svolení vlastníka.
Pro návštěvníka, který vyhledává méně známé památky, má místo zvláštní kouzlo. V jediné kompozici se zde setkává barokní architektura, stopa sedleckého kláštera, hospodářská historie i pozdější proměna v myslivnu a obytný dům. Nenápadné Horušice tak ukrývají drobný, ale mimořádně cenný doklad života cisterciáků mimo hlavní klášterní areál.