Československé pohraniční opevnění mělo v případě války zastavit postup tehdejšího Německa. Na Rokytnicku se však jeho příběh uzavřel dříve, než zazněl jediný bojový rozkaz. Po přijetí Mnichovské dohody v roce 1938 armáda pohraniční pevnosti bez boje opustila. Dnes jejich železobetonové stěny připomínají nejen napjatou atmosféru předválečných let, ale také rozsah a technickou promyšlenost obranného systému.
Naučná stezka Opevnění Rokytnicka umožňuje poznat tuto historii v krajině, pro kterou byla určena. Nevede k jednomu osamělému bunkru, ale sleduje souvislý pás různých typů opevnění od Panského Pole přes dělostřeleckou tvrz Hanička až k Anenskému vrchu.
Čtrnáct zastavení mezi bunkry a horským lesem
Nejvhodnějším nástupním místem je parkoviště na Panském Poli. Odtud trasa pokračuje po červené turistické značce směrem k Haničce a dále na Anenský vrch. Výlet má horský charakter, proto se hodí pevná turistická obuv a počítat je třeba také s převýšením a proměnlivými podmínkami v lesním terénu.
Podél cesty je rozmístěno čtrnáct informačních panelů. Vysvětlují, proč opevnění vznikalo, jak byly jednotlivé objekty organizovány a jakou měly výzbroj i vybavení. Zároveň přibližují situaci, v níž se republika na podzim roku 1938 ocitla. Tabule tak pomáhají číst krajinu, ve které se jednotlivé pevnostní prvky mohou na první pohled zdát jako izolované betonové stavby.
Návštěvník postupně míjí lehké opevnění u hájovny, řadu pěchotních srubů i mohutnější dělostřelecké objekty. Mezi představované stavby patří například sruby R-S 74, R-S 76, R-S 77, R-S 80, R-S 81, R-S 82, R-S 84 a R-S 85. Každý z nich měl v obranném systému jinou úlohu – od krytí pěchoty přes vedení palby až po ochranu překážek.
Hanička: pevnost ukrytá pod zemí
Nejvýraznější částí stezky je dělostřelecká tvrz Hanička. Její výstavba probíhala především v letech 1936 až 1938 a tvoří ji šest nadzemních objektů: R-S 76 Lom, R-S 77 Pozorovatel, R-S 78 Paseka, R-S 79 Mýtina, R-S 79a U silnice a R-S 80 U potůčku.
Pod povrchem je propojuje přibližně 1,5 kilometru chodeb a další podzemní sály. Tvrz tak nebyla jen skupinou bunkrů rozesetých v lese. Šlo o promyšlený vojenský organismus, v němž měly své místo posádky, zásoby, komunikace i zázemí pro dělostřeleckou obranu. Právě rozdíl mezi běžným pěchotním srubem a dělostřeleckou tvrzí patří k tomu nejzajímavějšímu, co stezka vysvětluje.
Jednotlivé zastávky upozorňují také na konkrétní technická řešení. U objektu R-S 78 se návštěvníci dozvědí více o dělostřelecké otočné věži Škoda, u R-S 79 o tvrzovém dělostřelectvu. Další panely přibližují pancéřové zvony a kopule u R-S 81, čtyřcentimetrový protitankový kanon u R-S 82 nebo systém překážek u R-S 85.
Výlet, který končí výhledem
Stezka není pouze technickou exkurzí. Její zakončení na Anenském vrchu přidává výletu další rozměr. Vrch nabízí rozhlednu a také další objekty opevnění, takže se zde vojenská historie přirozeně propojuje s hřebenovou turistikou. Po cestě se střídají lesní úseky, betonové stavby a otevřenější partie typické pro Orlické hory.
Stezka byla formálně otevřena 26. dubna 2013 z iniciativy města Rokytnice v Orlických horách ve spolupráci s dalšími partnery, mimo jiné Klubem českých turistů a správou CHKO Orlické hory. Právě poloha v chráněné krajinné oblasti připomíná, že návštěva má respektovat značení a pohyb po vyznačených cestách.
Co vědět před návštěvou
Většina povrchových objektů podél trasy není běžně přístupná dovnitř. Podzemí Haničky se navštěvuje v režimu muzea a organizovaných prohlídek, jejichž dostupnost a podmínky se mohou měnit podle sezony. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální návštěvní dobu a provoz přímo u tvrze. Do uzavřených vojenských objektů není bezpečné ani dovoleno vstupovat.
Opevnění Rokytnicka je cenné právě tím, že ukazuje celý pevnostní systém v jeho původních prostorových souvislostech. Během jednoho horského výletu lze sledovat rozdíly mezi lehkým opevněním, pěchotními sruby a dělostřeleckou tvrzí – a současně si uvědomit, jak ambiciózní obrana republiky zůstala po roce 1938 nevyužita.