Na pražském Novém Městě se tvář Franze Kafky skládá ze 42 pohyblivých vrstev. Jedenáct metrů vysoká instalace u obchodního centra Quadrio váží 39 tun a od svého vzniku v listopadu 2014 přitahuje pohledy kolemjdoucích. Není to jen socha, kterou lze obejít a vyfotit: její proměnlivý povrch ukazuje, jak se známá podoba spisovatele může v prostoru města znovu a znovu skládat.
Umění, které zasahuje do běžné procházky
Veřejná díla Davida Černého jsou rozptýlená po různých částech Prahy. Právě jejich umístění je součástí zážitku. Člověk na ně nenaráží jen v tichu galerie, ale také cestou do práce, při procházce centrem nebo při návštěvě parku. Socha se tak stává součástí každodenního ruchu a může změnit způsob, jakým vnímáme jinak známé místo.
Ve dvoře Hergetovy cihelny na Malé Straně stojí Čůrající postavy: dvojice 220 centimetrů vysokých bronzových figur. Jejich elektronicky ovládané boky pohybují proudem vody, který na hladině jezírka ve tvaru České republiky vytváří pomíjivé obrazce. Instalace propojuje sochařství s pohybem a vodou; místo statického výjevu nabízí krátké představení, jehož podobu může návštěvník chvíli sledovat.
Miminka na věži i v parku
Mezi nejznámější pražské realizace patří také Miminka. Deset laminátových postav je od roku 2001 umístěno na Žižkovské televizní věži. Jejich tváře místo běžných rysů nesou čárové kódy, které figurám dodávají nezvyklý, snadno rozpoznatelný vzhled. Z dálky působí jako součást siluety věže, při bližším pohledu se ukáže jejich záměrně neobvyklé provedení.
Tři bronzová miminka najdete od roku 2008 také v parku vedle Musea Kampa. Veřejné umění tu není oddělené od okolí: sochy jsou součástí prostoru, kterým lidé procházejí nebo v něm odpočívají. Právě rozdíl mezi figurami vysoko na věži a jejich bronzovými protějšky v parku připomíná, jak moc může umístění změnit naše vnímání téhož motivu.
Musoleum: pět podlaží tvorby
Pro soustředěnější setkání s umělcovou prací slouží Musoleum v Nádražní ulici na Smíchově. Stálá galerie zabírá přibližně 1 200 metrů čtverečních a pět podlaží. Vedle známých realizací představuje novější díla, instalace dosud neukázané veřejnosti i návrhy a architektonické projekty. Nabízí tak možnost nahlédnout za hranici jednotlivých pražských soch a vnímat širší záběr Černého tvorby.
Musoleum uvádí bezbariérový přístup včetně výtahu do všech pěti podlaží. Otevírací doba i vstupné se mohou měnit, proto je rozumné ověřit si aktuální informace před návštěvou. Galerie má adresu Nádražní 2 a v jejím okolí je tramvajová zastávka Nádražní.
Od galerie k živému uměleckému centru
Další stopou Černého působení v Praze je MeetFactory, neziskové mezinárodní centrum současného umění, které založil v roce 2001. Po povodních v roce 2002 opustilo původní prostory v Holešovicích a po rekonstrukci zahájilo v roce 2007 program v industriální budově na Smíchově. Na rozdíl od veřejných soch nejde o jednu konkrétní instalaci, ale o místo věnované současnému umění. Aktuální přístup a provozní dobu je vhodné před cestou ověřit, protože se mohou měnit.
Pražské práce Davida Černého se nedají obsáhnout jedinou adresou ani krátkou zastávkou. Jejich společným rysem je ochota vyrušit běžný pohled na město: někde pohybem, jinde nezvyklým měřítkem nebo umístěním. Procházku lze začít u Kafkovy hlavy či Čůrajících postav a pokračovat k Miminkům; návštěva Musolea pak nabídne klidnější prostor pro objevování dalších podob umělcovy tvorby.