Na skalnatém hřebeni nad městem Přimda se dochovaly pozůstatky hradu, jehož příběh začíná v románském období. Přimda patří k nejstarším kamenným hradním stavbám v Čechách a její mohutná obytná věž dodnes připomíná dobu, kdy se zde rozhodovalo o bezpečnosti důležité pohraniční cesty. Později se však obraz pevnosti změnil. Na počátku 15. století se hrad stal základnou ozbrojenců, kteří místo ochrany okolí sami vyráželi plenit.
Počátky hradu zůstávají částečně zahalené
O vzniku Přimdy se historici dodnes neshodují. Kosmova kronika uvádí, že v roce 1121 vystavěli hrad v této oblasti Němci a následně jej získal český kníže Vladislav I. Není ale jisté, zda se kronikářská zpráva skutečně týká dnešní Přimdy. Za nejstarší spolehlivou písemnou zmínku se proto považuje až rok 1126, kdy měl kníže Soběslav I. hrad přestavět společně s Tachovem a Zhořelcem.
Někdy se jako zakladatel Přimdy uvádí bavorský markrabě Děpold II. z Vohburgu. Tato představa však nemá přesvědčivé důkazy a podle památkových odborníků mohl hrad vzniknout z iniciativy českého panovníka jako pevnost na hranici. Jisté je, že jeho poloha nebyla náhodná. Přimda střežila cestu z Prahy a Plzně do Horní Falce a kontrolovala jednu z větví norimberské obchodní trasy, na níž se vybíralo clo.
Pevnost, vězení a opora hranice
Ve 14. století se Přimda stala centrem přibližně patnácti chodských vesnic. Jejich obyvatelé měli povinnost hlídat hranici a zajišťovat strážní službu. Hrad byl zároveň správním střediskem přimdeckých manství, jejichž držitelé plnili vojenské úkoly. Z významné pohraniční pevnosti se tak postupně stalo jedno z důležitých míst západních Čech.
Přimda ale nesloužila jen vojákům a výběrčím cla. Od počátku měla také funkci státního vězení. V letech 1148 až 1150 a znovu mezi roky 1161 a 1173 zde byl držen budoucí kníže Soběslav II. O téměř osmdesát let později se na hrad dostal po neúspěšné vzpouře proti svému otci Václavu I. také Přemysl Otakar II. Na Přimdě pobýval v roce 1249 několik týdnů až měsíců.
Hrad se nevyhnul ani válečným zkouškám. Roku 1336 jej napadlo bavorské vojsko. Útočníci sice překonali vnější opevnění, posádka však zapálila dřevěné části hradeb a staveb. Kouř a plameny nakonec obléhatele přiměly k ústupu.
Od královské pevnosti k loupežnickému sídlu
Nejtemnější kapitola v dějinách Přimdy se začala psát po roce 1406, kdy hrad získal Boreš z Rýzmburka. Jeho správce Tista podle historických podkladů se souhlasem svého pána organizoval loupeživé výpravy do okolí. Hradní ozbrojenci neohrožovali jen bezprostřední sousedství, jejich nájezdy měly zasahovat až na Berounsko.
Královská moc proti nim zasáhla v roce 1416. V hospodě pod hradem bylo zajato třicet hradních ozbrojenců, kteří byli následně v Praze oběšeni. Rýzmburkové se však králi dál vzpírali. Jejich odpor ukončila až výprava roku 1418, kdy královské vojsko Přimdu oblehlo a posádka se vzdala.
Od této historicky doložené epizody je třeba oddělit pozdější pověst o obru Lokim. Ten měl podle folkloru přepadat kupce a vypalovat vesnice. Příběh dobře dokresluje pověst hradu, není však důkazem skutečných událostí. Loupeživé působení posádky je doloženo především pro období mezi lety 1406 a 1418, nikoli pro celou historii Přimdy.
Co návštěvník uvidí dnes
Nejvýraznější částí zříceniny je mohutná románská hranolová obytná věž, takzvaný donjon. Je vystavěna z lomového kamene a z vnější strany obložena žulovými kvádry. Dochovaly se okenní otvory, zbytky původního krbu, vězeňská cela i prevét, tedy středověký hradní záchod. Právě tyto detaily dávají jinak strohé zřícenině konkrétní podobu a připomínají každodenní fungování někdejší pevnosti.
V 16. století byl hrad rozdělen mezi bratry Adama a Jindřicha ze Švamberka. Přimda tehdy chátrala a Chodové si stěžovali na její špatný stav i na nehospodárné využívání peněz určených na opravy. Roku 1609 už byl hrad uváděn jako pustý, zbořený a opuštěný. Obytnou věž později poškodil blesk: v roce 1711 se po zásahu zřítila její jihozápadní část.
Přimda je dnes národní kulturní památkou a po obnově románské věže v letech 2000 až 2011 je veřejnosti přístupná formou volné prohlídky bez průvodce. Okruh zahrnuje spodní i horní nádvoří a přístavek s prevétem. Z parkoviště u Horského hotelu Kolowrat vede k hradu cesta dlouhá asi 720 metrů, ovšem s převýšením kolem 110 metrů. Podobně krátký, ale strmější výstup čeká návštěvníky také z náměstí v Přimdě.
Výlet lze prodloužit po Hradní naučné stezce. Okružní trasa měří přibližně 3,1 kilometru, nabízí deset informačních tabulí a sedm interaktivních prvků. Protože se návštěvní údaje a provozní doba mohou měnit, vyplatí se před cestou ověřit aktuální informace u správy památky. Odměnou je nejen výhled do krajiny Českého lesa, ale především setkání s místem, které během staletí vystřídalo roli pohraničního štítu, vězení, mocenského sídla i obávaného loupežnického hnízda.