Výstava historických jezdeckých sedel v archeoskanzenu Curia Vítkov ukazuje jezdeckou výstroj jako důležitou součást techniky, vojenství i každodenního života. Od 3. srpna do 30. září 2026 zde návštěvníci uvidí část kolekce funkčních replik, jejichž časový rozsah sahá od keltsko-římského období až ke konci 15. století. Instalaci doplňuje také restaurované originální turkické sedlo ze střední Asie.
Nejde přitom o výstavu umístěnou v neutrální galerii. Sedla jsou instalována v horním patře paláce, dominantní stavby celého archeoskanzenu. Exponáty tak lze vnímat v prostředí, které připomíná svět raně středověkého šlechtického sídla, kde měl kůň význam pro dopravu, práci, reprezentaci i boj.
Jak se měnila výbava jezdce
Historické sedlo nebylo pouhou podložkou mezi jezdcem a koněm. Jeho konstrukce ovlivňovala stabilitu, pohodlí i způsob ovládání zvířete. U raně středověkých sedel 11. až 13. století se počítalo s dřevěnou kostrou tvořenou přední a zadní rozsochou a lyžinami. Prostor mezi nimi vyplňovaly polstry nebo kožešiny a sedlo se podkládalo silnou textilií, aby koně netlačilo na hřbet.
V průběhu času se rozsochy postupně zvyšovaly a získávaly výraznější tvar. Jezdec se díky tomu mohl v sedle lépe opřít a udržet rovnováhu. U některých nálezů se objevuje také zdobení řezbou nebo kovovými prvky. Na výstavě tak návštěvník nesleduje jen vzhled jednotlivých kusů, ale i vývoj řešení, která měla praktický dopad na jízdu.
Důležitou součástí jezdecké výstroje byly rovněž třmeny a ostruhy. Třmen zvyšoval stabilitu a usnadňoval ovládání koně, jeho vojenský význam však nelze oddělit od celkové konstrukce sedla a způsobu boje. Ostruhy měly vedle praktické funkce také společenský rozměr a spojovaly se s jezdeckým, později rytířským stavem.
Repliky v živém archeoskanzenu
Curia Vítkov není dochovanou středověkou památkou, ale novodobou ideální rekonstrukcí raně středověkého šlechtického sídla z 12. a počátku 13. století. Její podoba vychází z archeologických a historických poznatků, dobových postupů a srovnání s domácími i zahraničními nálezy. Protože se v českých zemích nedochoval kompletní dvorec z tohoto období, jde o promyšlenou syntézu, nikoli kopii jediné konkrétní lokality.
Právě v tom spočívá síla zdejší výstavy. Funkční repliky sedel zapadají do areálu, kde se dlouhodobě zkoušejí historická řemesla a technologie. Návštěva může pokračovat prohlídkou dřevěného patrového paláce, stájí, obytných domků, sýpky, seníku, bylinkové zahrady nebo textilní dílny. Součástí širšího programu bývají také ukázky středověkého sedlářství, výroby postrojů a dalších jezdeckých pomůcek.
Palác nad Horním Vítkovem
Opevněný areál o rozloze přibližně 3500 metrů čtverečních leží na plochém hřebeni s homolí nad Horním Vítkovem, místní částí Chrastavy. Uprostřed dvorce stojí dřevěný palác o rozměrech 8 krát 11 metrů a výšce zhruba osm metrů po hřeben střechy. V přízemí se nachází reprezentativní síň s kachlovými kamny, černá kuchyně, otevřené ohniště a chlebová pec. Patro, v němž je instalována výstava sedel, představuje obytné zázemí šlechtice a jeho rodiny.
Výstava tak nabízí zajímavé propojení konkrétních předmětů s prostorem, v němž si lze představit jejich používání. Kůň zde nebyl jen prostředkem přesunu. Pomáhal při práci a dopravě, byl součástí vojenské výbavy a jeho ustájení i péče o něj patřily k běžnému provozu sídla.
Praktické informace k návštěvě
Výstava je zahrnuta v základním vstupném do archeoskanzenu. V období od dubna do října bývá areál podle aktuálních návštěvnických informací otevřen od úterý do neděle, obvykle mezi 10. a 17. hodinou. Prohlídku lze absolvovat vlastním tempem s pomocí popisků, případně využít komentovanou prohlídku.
Curia Vítkov není bezbariérová a terén může být nerovný, proto se hodí pevná obuv. Parkování je možné na vyhrazeném parkovišti, psi mohou do areálu na vodítku. Protože se zde konají také brigády, tábory a historické akce, je před cestou vhodné ověřit aktuální provoz. Výstava v Horním Vítkově má podle zveřejněného termínu trvat do 30. září 2026.