Šerkova usedlost v Šumicích měla být nejprve jen malou opravou. Marek Janča chtěl na jaře 2012 dát do pořádku jednu místnost. Když se pustil do práce, ukázalo se, že péči potřebují také další části domu i dvorek. Záchrana starého stavení se tak postupně proměnila v rozsáhlejší obnovu, kterou Janča prováděl převážně vlastníma rukama.
Stavení s dlouhou venkovskou pamětí
Usedlost čp. 72 leží v části Šumic zvané Kůta. Její tradiční charakter je patrný už z ulice: dům je orientovaný okapem ke komunikaci, tedy podélnou stranou směrem k cestě. Nejde jen o starou fasádu. Stavení je dokladem způsobu, jakým se v obci bydlelo a hospodařilo po několik generací.
Obecní informační přehled spojuje historii usedlosti s hospodařením Jana Špáta v roce 1777 a uvádí, že ji roku 1887 koupil František Šerek. Rodina Šerků zde měla hospodařit až do 70. let 20. století. Jiné obecní podklady se v přesném časovém vymezení jednotlivých majitelů a hospodářů rozcházejí, proto je namístě brát tuto posloupnost jako orientační, nikoli jako úplnou rodinnou kroniku.
Po odchodu posledních obyvatel zůstala usedlost podle obecního článku zhruba čtyři desetiletí neobydlená a sloužila jako skladiště. Právě takové období bývá pro staré domy náročné: stavba sice nezmizí z krajiny, její obytná funkce a běžná údržba se však vytrácejí.
Staré mapy přivedly pozornost k domu
K zájmu o usedlost přispěl etnograf Petr Hlavačka ze Slováckého muzea. Muzeum se tehdy v rámci výzkumu tradičního lidového stavitelství ve Zlínském kraji zabývalo mimo jiné porovnáváním půdorysů zachycených na starých mapách se současným stavem. Terénní průzkum tak pomohl zasadit konkrétní dům do širšího obrazu lidové architektury v regionu.
Výzkumníky zajímala také paměť lidí, kteří usedlost znali. Současná spolumajitelka Věra Jančová vzpomínala na Šimona Šereka, který podle jejího vyprávění konstruoval technická zařízení usnadňující manuální práci. I takový detail ukazuje, že historie usedlosti není jen příběhem zdí, ale také vynalézavosti a každodenních dovedností jejích obyvatel.
Oprava, při níž se člověk učil za pochodu
Původní plán opravit jednu místnost se rozšířil na další dvě a na dvorek. Janča se do práce pouštěl převážně sám, pomáhala mu rodina a přátelé. Při obnově si osvojoval tesařské práce, pokládání podlah i opravy hliněných omítek tradičními postupy. Právě volba těchto technik je pro podobné stavení důležitá: dům se neopravuje pouze jako starý objekt, ale s ohledem na materiály a řemesla, která k němu patří.
V roce 2014 obecní článek popisoval již provedené práce i záměr pokračovat v obnově dalších hospodářských prostor. Nelze z něj ale bezpečně vyvozovat, že tehdy byla dokončena celá rekonstrukce. Zajímavý je i údaj o někdejším způsobu bydlení: kolem roku 1940 mělo ve třech místnostech usedlosti žít až deset lidí. V jediném čísle se tak odráží hustota života, kterou si dnes v podobném domě lze jen obtížně představit.
Co čekat při návštěvě
Šerkova usedlost je cenným svědectvím o venkovském stavitelství, podle dostupných obecních informací však nebyla prohlášena za kulturní památku. Památkáři z Kroměříže její prohlášení navrhovali, k oficiálnímu zápisu podle popsané dohody ale nedošlo. Historická hodnota domu a jeho právní status tedy nejsou totéž.
Stavení najdete na adrese Šumice 72, 687 31 Šumice, a jeho podobu lze vnímat z veřejné komunikace. Pravidelná návštěvní doba není doložena, proto není vhodné počítat s automatickým vstupem dovnitř. Před cestou si ověřte aktuální možnost návštěvy u obce nebo vlastníků a respektujte soukromí obyvatel.