Jen málokterá pražská čtvrť ukazuje proměnu krajiny tak názorně jako Staré Střešovice. V nepravidelných ulicích a mezi drobnými domy se zachovala venkovská struktura, která postupně obrostla řemeslnickou a dělnickou zástavbou. Později k ní přibyly prvorepublikové vily. Výsledkem není jednotná čtvrť podle jediného plánu, ale pozoruhodná směs několika historických vrstev.
Od vesnice mezi vinicemi
Střešovice jsou písemně doloženy také pod názvy Třasovice nebo Třesovice. Osídlení zde však sahá mnohem hlouběji do minulosti – archeologické nálezy ukazují na přítomnost lidí už ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. Od roku 1143 až do zrušení vrchnostenské správy v roce 1848 patřila ves Strahovskému klášteru.
Do konce 18. století zde nepřevažovala souvislá městská zástavba. Krajinu tvořily rozptýlené usedlosti, domy, pole a vinice. Právě tato rozvolněnost vysvětluje, proč se některé dnešní ulice neřídí pravidelnou městskou osnovou. Staré Střešovice je proto užitečné vnímat spíše jako postupně narůstající sídlo než jako čtvrť založenou podle jednoho urbanistického záměru.
Důležitou roli sehrála vinice Andělka, založená v 16. století. Později se proměnila v usedlost a po poškození během válečných událostí ji nechal strahovský opat v roce 1756 přestavět. Součástí areálu se stala také kaple svaté Andělky. Právě k této oblasti se podle historických přehledů postupně přesouvalo jádro Střešovic.
Domy zaměstnanců i rostoucí obec
Na přelomu 18. a 19. století ovlivňoval podobu Střešovic také Strahovský klášter. Jeho zaměstnanci získávali dlouhé pruhy půdy a na nich si stavěli vlastní obydlí. Tato zástavba souvisí především s dnešní oblastí Střešoviček a představuje další krok od zemědělské krajiny k trvalejší obytné struktuře.
Rozvoj obce potvrzuje i růst počtu obyvatel. Škola zde vznikla v roce 1855 a roku 1905 žilo ve Střešovicích přibližně 2 500 lidí. Vedle původních usedlostí tak přibývaly menší domy pro řemeslníky, dělníky a další obyvatele, kteří byli stále více spojeni s pražským městským prostředím.
Historické jádro dnes připomínají také názvy starých usedlostí, například Panenská, Malovanka, Hubálka nebo Kašnička. Ne všechny se dochovaly v podobě, kterou by návštěvník očekával, jejich jména však pomáhají číst zdejší krajinu jako místo, kde se kdysi hospodařilo, pěstovalo víno a žilo mimo kompaktní město.
Vily vedle starých dvorů
Střešovice se staly součástí Velké Prahy při rozšíření města v roce 1922. První republika pak přinesla výraznou proměnu zejména v podobě vilové výstavby. V širším střešovickém prostředí vznikly mimo jiné Müllerova vila, Hübschmannova vila a vila Václava Špály. Jejich architektura působí reprezentativně a moderně, přesto se v území setkává s mnohem staršími domy, dvory a hospodářskými areály.
Dobře je to patrné při procházce mezi historickým jádrem Starých Střešovic, oblastí Andělky a ulicemi kolem Nad Hradním vodojemem. Vedle skromných domků se objevují uzavřené dvory, brány a větší vily. Výrazným dokladem usedlostní vrstvy je areál v ulici Nad Hradním vodojemem, uváděný také jako Nad Hradním vodojemem 17 a čp. 71. Jeho počátky sahají přibližně do 20. let 19. století. Tvořila jej klasicistní obytná budova s polovalbovou střechou, dvůr, vstupní brána a hospodářské objekty.
Usedlost je kulturní památkou. Dokumentace Národního památkového ústavu z let 2014 až 2015 popisovala její dlouhodobě zanedbaný a havarijní stav včetně zániku části konstrukcí a poškození brány. Tento údaj se vztahuje k uvedené době a nemusí popisovat její současný stav.
Čtvrť, která unikla velké přestavbě
Dochovaná podoba Starých Střešovic nebyla samozřejmostí. V 80. letech 20. století vznikl plán přestavět staré Střešovice na diplomatickou čtvrť pro jihoamerické státy. Několik starších domů kvůli tomu zaniklo, zamýšlená proměna však po roce 1989 nebyla uskutečněna v původním rozsahu.
Od 1. září 2003 je část historického území chráněna jako městská památková zóna. Zaujímá přibližně 6,6 hektaru a zahrnuje také archeologicky významná místa Pod kostelem a Na Andělce. Ochrana se netýká jen jednotlivých cenných staveb, ale především historického prostředí jako celku.
Staré Střešovice proto stojí za návštěvu hlavně jako urbanistický celek. Při procházce veřejnými ulicemi lze sledovat, jak se během staletí měnil vztah mezi krajinou, bydlením a městem. Soukromé dvory a interiéry vil přístupné být nemusí, mnoho důležitého se však dá vyčíst už z uliční fronty, tvaru parcel a kontrastu mezi původními usedlostmi a pozdější vilovou čtvrtí Ořechovka.