Na západním chóru baziliky svatého Jakuba Většího se nachází nástroj, který dokáže zaplnit rozlehlý barokní prostor mohutným zvukem i jemnými barevnými odstíny. Svatojakubské varhany mají čtyři manuály, 91 znějících rejstříků a celkem 8 277 píšťal. Podle provozovatele jde o největší varhanní nástroj v Praze i v celé České republice; podobná srovnání však mohou záviset na tom, podle jakých parametrů se velikost posuzuje.
Barokní začátek po velkém požáru
Současný nástroj má mnohem delší historii než napovídá jeho dnešní technické vybavení. Po velkém požáru chrámu v roce 1689 bylo třeba vybavit obnovený kostel novými varhanami. Úkol dostal Abraham Stark, varhanář z Lokte, který nástroj dokončil roku 1705.
Původně šlo o dvoumanuálové varhany s pedálem a 26 rejstříky. Z této etapy se dodnes zachovala především monumentální barokní skříň, výrazný prvek celého chóru, a také část původního zvukového materiálu. Už ve své době musela působit mimořádně – nejen rozměry, ale i řemeslným zpracováním a umístěním v reprezentativním chrámovém prostoru.
První doložená přestavba přišla v roce 1754. Kralický varhanář František Katzer upravil mimo jiné spodní oktávu a původní pedálovou mixturu nahradil jazykovým rejstříkem Pozoun. Varhany tak nebyly neměnnou památkou, ale živým nástrojem, který se přizpůsoboval dobovým požadavkům.
Od romantismu k elektropneumatice
Ve druhé polovině 19. století začaly do nástroje pronikat romantické zvukové představy. Výraznější zásah provedla roku 1906 pražská firma Josefa Černého a Josefa Rejny. Odstranila lomenou oktávu a vyměnila několik rejstříků, čímž se proměnil charakter nástroje i možnosti jeho využití.
Zásadní změna následovala v roce 1941. Podle návrhu Bedřicha Antonína Wiedermanna vznikly ve firmě Jana Tučka z Kutné Hory velké třímanuálové elektropneumatické varhany. Nástroj tehdy získal 75 rejstříků a rozšířený rozsah klaviatur. Nešlo už jen o restaurování starého díla, ale o vytvoření moderního nástroje, který měl odpovídat koncertnímu i liturgickému provozu své doby.
Další úpravy provedla roku 1956 firma Organa Kutná Hora. Dispoziční a menzurační korekce začaly varhany znovu přibližovat baroknímu zvukovému schématu. Rozhodující etapa přišla v letech 1981 až 1982 v závodě Varhany Krnov. Tehdy byly obnoveny všechny původní Starkovy hlasy, z větší části dokonce s původními píšťalami. Současně zůstaly zachovány i některé romantické barvy.
Tisíce píšťal, mnoho podob zvuku
Čtyři manuály umožňují varhaníkovi ovládat několik zvukových skupin a kombinovat jejich účinek. Devadesát jedna rejstříků pak nabízí širokou paletu barev – od základních principálových hlasů přes flétnové polohy až po výrazné jazykové rejstříky. Každá z 8 277 píšťal má své místo, rozměr a úlohu. Společně vytvářejí nástroj, který může znít monumentálně, ale také překvapivě subtilně.
Právě spojení různých historických vrstev je na svatojakubských varhanách nejzajímavější. Obnovené barokní prvky připomínají původní Starkovo dílo, romantické rejstříky rozšiřují zvukovou paletu a modernější technické řešení umožňuje nástroj využívat při náročném koncertním provozu. V roce 2011 byla navíc modernizována hrací konzole. Přibyly optoelektronické kontakty pro manuálové klaviatury a paměťový systém se 4 000 kombinacemi.
Bazilika přitom ukrývá ještě jeden, menší varhanní nástroj. Chórové varhany z poloviny 18. století pocházejí pravděpodobně z okruhu loketských varhanářů, snad z dílny Leopolda Burkhardta. Jejich původní dispozice měla sedm hlasů a neobsahovala pedál. Vedle obřích hlavních varhan tak připomínají komornější podobu tehdejší varhanní tradice.
Hudba v barokním prostoru
Velké varhany slouží při bohoslužbách i koncertech. V bazilice se pravidelně konají varhanní vystoupení a mezinárodní varhanní festival. Význam nástroje umocňuje akustika chrámu, která přeje barokní hudbě, ale díky zachovaným romantickým barvám umožňuje také interpretaci širšího repertoáru až po současnou tvorbu.
Za návštěvu stojí už samotné spojení varhan s interiérem baziliky a kláštera minoritů. Při některých prohlídkách lze spatřit také historický hrací stůl z Wiedermannovy přestavby z roku 1941, umístěný na pravé straně chóru. Aktuální možnosti prohlídek, přístup na kůr i konání koncertů je však dobré ověřit předem, protože se mohou měnit podle bohoslužeb a programu.
Bazilika leží na adrese Malá Štupartská 635/6 na Starém Městě. Obvykle bývá přístupná od úterý do neděle v dopoledním a odpoledním čase, během bohoslužeb ale nemusí být prohlídka možná. Nejlepší zážitek nabízí návštěva spojená s živým poslechem: teprve tehdy se naplno ukáže, jak se za historickou skříní propojují staletí řemesla, technických změn a hudební praxe.