Valečov není jen další zříceninou v Českém ráji. Jeho největší kouzlo spočívá v tom, že hrad nevznikl vedle skal, ale přímo na nich a částečně v nich. Pískovcové bloky určily podobu paláců, sklepů, zásobáren i komunikačních chodeb. Když se návštěvník pohybuje areálem, střídá zděné pozůstatky s místy, kde lidské dílo plynule přechází do přirozené skály.
Hrad přizpůsobený pískovci
Valečov založili Valečovští z Valečova na začátku 14. století. První písemné zmínky o jeho majitelích pocházejí z let 1316 až 1318. Hradní areál se postupně rozvíjel na několika pískovcových blocích a kombinoval skalní, dřevěné i zděné konstrukce.
Členitý terén nebyl pro stavitele překážkou, ale přirozenou součástí obrany i každodenního provozu. Pukliny mezi skalami posloužily jako sklepy, kuchyně a zásobárny, některé prostory jako chodby nebo komory. K hradu patřilo jádro, dvě předhradí, parkán a opevnění. Podle památkové péče se Valečov řadí k nejrozsáhlejším a nejsložitějším skalním hradům v Čechách.
Jeho dějiny však nebyly klidné. V roce 1439 hrad dobyl a vypálil Jindřich z Vartemberka. Po polovině 15. století se obnovy ujal Vaněk z Valečova, královský úředník ve službách Jiřího z Poděbrad. Hrad tehdy získal další opevnění a nový palác. Dnes lze v areálu spatřit zbytky palácových staveb, skalní prostory, vězení, hladomornu i vyhlídku.
Skalní městečko za hradbami
Nejzajímavější částí návštěvy bývá spojení hradního jádra s Valečovskými skalními světničkami. V lese nedaleko hradu se nachází komplex obydlí vytesaných do pískovce. Obecní materiály jich uvádějí 28. Mohly sloužit hradní čeledi, jako opevněné tábořiště nebo jako zimoviště v husitské době. Později se z nich stalo útočiště lidí, kterým se říkalo skaláci.
Po třicetileté válce Valečov chátral a jeho prostory začaly sloužit také jako obydlí chudiny. Ke konci 19. století žilo ve skalních bytech přibližně třicet lidí v sedmi rodinách. Romantická představa útulných světniček ovšem zakrývá náročné podmínky každodenního života. Poslední obyvatelé byli ze skalních bytů násilně vystěhováni 5. října 1892 rozhodnutím okresního hejtmanství v Mnichově Hradišti.
Světničky tak nejsou pouhou kuriozitou v lese. Spolu s hradem představují rozsáhlejší historický prostor, v němž se po staletí střídaly různé způsoby využití skal. Hradní sídlo, předhradí, opevnění i pozdější skalní obydlí tu vyprávějí jeden propojený příběh.
Od zříceniny k navštěvované památce
Po zániku hradního významu Valečov dál chátral a jeho kámen nacházel využití jako stavební materiál. První novodobé zajištění zříceniny provedl Klub českých turistů v roce 1914. Ve 30. letech následovalo statické zabezpečení, při němž se zpevňovalo zdivo, používaly betonové plomby a instalovalo železné zábradlí.
Od roku 1994 hrad vlastní a spravuje obec Boseň. Návštěva hradního jádra je zpoplatněná a probíhá individuálně s tištěným textem v několika jazycích. Předhradí se skalními byty, vězením a hladomornou je podle údajů obce volně přístupné. Provozní doba, vstupné i možnosti parkování se mohou měnit, proto je rozumné ověřit si aktuální informace před cestou. K hradu vede od parkoviště krátká cesta dlouhá přibližně 300 metrů.
Výchozí bod pro Český ráj
Valečov leží asi 800 metrů severovýchodně od Bosně a dobře se hodí jako začátek delšího putování. Kratší výlet lze věnovat samotnému hradu a světničkám, delší trasy pokračují ke Skalce, na vrch Mužský, do Příhrazských skal nebo k Drábským světničkám.
Okruh z Valečova k Drábským světničkám měří podle údajů hradu přibližně osm kilometrů. Trasa přes Mužský má zhruba čtrnáct kilometrů. Její délku i náročnost je třeba přizpůsobit počasí a kondici, protože pískovcový terén bývá členitý a místy vyžaduje opatrný pohyb.
Pod hradem stojí také amfiteátr, kde se v sezoně koná kulturní program Valečovského léta. Ten je samostatnou součástí místního dění, nikoli běžné prohlídky. Samotný Valečov však nabízí dost důvodů k návštěvě i bez doprovodné akce: na malém prostoru tu lze sledovat vznik, proměny i pozdní osudy jednoho z nejpozoruhodnějších skalních sídel v Čechách.