Dřevěná lávka, která spojuje dvě části zámecké zahrady nad veřejnou komunikací, patří k nejvýraznějším obrazům Nového Města nad Metují. Není jen praktickým propojením, ale také ukázkou toho, jak dokázal architekt Dušan Jurkovič proměnit historický areál v promyšlený celek. Zámek na západním okraji historického jádra tak nabízí mnohem víc než prohlídku reprezentačních pokojů.
Od hradu k renesančnímu zámku
Nové Město nad Metují vzniklo společně s hradem na počátku 16. století. Základní kámen města a sídla byl podle údajů Národního památkového ústavu položen 10. srpna 1501 Janem Černčickým z Kácova. Původně pozdně gotický hrad změnil podobu po požáru města v roce 1526, kdy panství přešlo k Pernštejnům. Ti jej přestavěli na renesanční zámek.
Další výrazná proměna přišla v polovině 17. století. Barokní úpravy jsou spojovány s architektem Carlem Luragem a rodem Leslieů. V samotné stavbě tak dodnes zůstává čitelných několik různých epoch – od pevnostního původu přes renesanční reprezentaci až po barokní přestavbu.
Jurkovič spojil historii s moderním pohodlím
Novou kapitolu začal psát rok 1908, kdy zámek koupil textilní průmyslník Josef Bartoň. Rozsáhlá renovace probíhala v letech 1909 až 1912 pod vedením Dušana Jurkoviče. Architekt přitom historickou stavbu nezamaskoval novou vrstvou, ale citlivě ji doplnil o prvky odpovídající životu moderní šlechtické a průmyslnické rodiny.
Do zámku se dostalo ústřední topení, vodovod, elektřina, telefon i dva výtahy. Na Jurkovičovu práci později navázal Pavel Janák. Výsledkem je neobvyklá směs historických interiérů a moderního uměleckého zařízení. V reprezentačních prostorách se potkávají barokní a renesanční prvky se secesí, art decem, kubismem a funkcionalismem. Na výzdobě se podíleli také František Kysela, Maryla Teinitzerová a Helena Johnová.
Zahrada jako architektonické dílo
Zámecká zahrada, často označovaná jako Jurkovičova, není pouze zeleným doplňkem zámku. Její terasovité uspořádání vytváří několik odlišných prostorů. Nahoře se nachází užitková část se zahradnickým domkem a skleníky, níže okrasná partie s kašnou a další terasa se sochami trpaslíků.
Právě dřevěná lávka dává zahradě její charakteristickou podobu. Překlenuje veřejnou komunikaci a spojuje jednotlivé části areálu, takže návštěvník může vnímat zahradu jako jeden celek. Konstrukce působí lehce a romanticky, zároveň jde o technicky promyšlený prvek, který se stal jedním ze symbolů zámku.
Pozornost přitahuje také soubor trpaslíků. V areálu jsou jejich kopie; originály soch z dílny Matyáše Bernarda Brauna jsou uloženy v depozitáři. K dalším pozoruhodným místům patří zámecká kašna a věž Máselnice.
Rodové sídlo uprostřed městské památkové rezervace
Bartoňové z Dobenína jsou se zámkem spojeni dodnes. Z někdejšího šlechtického sídla vytvořili reprezentativní, ale současně komfortní domov, v němž se moderní technika podřídila historickému prostředí. Areál je od 1. července 2008 národní kulturní památkou a tvoří působivý celek s městskou památkovou rezervací Nového Města nad Metují.
Výlet proto nemusí končit u zámecké brány. Zámek stojí na skalním ostrohu, který ze tří stran obtéká Metuje, a přirozeně navazuje na historické centrum. Při návštěvě lze vyrazit na prohlídku interiérů, do zahrady, na věž Máselnici nebo zvolit trasu od půdy po sklep.
Prakticky před návštěvou
Areál najdete na adrese Husovo náměstí 1201 v Novém Městě nad Metují. Otevírací doba se v průběhu roku mění: v hlavní sezoně bývají interiéry přístupné častěji, mimo sezonu je návštěva zpravidla možná po předchozí objednávce. Aktuální časy a ceny je proto vhodné ověřit před cestou. Zámecká zahrada bývá podle zveřejněných údajů přístupná zdarma, věž Máselnice má samostatné vstupné.
Zaparkovat lze na náměstí nebo na placeném parkovišti za zahradou. Z vlakového nádraží je to přibližně dva kilometry, autobusové nádraží leží zhruba kilometr od zámku. Areál není plně bezbariérový, což je dobré zohlednit při plánování návštěvy.